Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DR. JOSEF VELENOVSKÝ: PŘÍRODNÍ FILOZOFIE

Řeknu předem, že jsem nakloněn velmi si vážit každého pokusu o filozofické pojetí světa nezávisle na katedrové filozofii. Těšil jsem se, otevíraje knihu, že najdu v ní filozofii života, kterou náš vynikající botanik snad vyčetl z kalíšků květin. Jsou v ní vskutku pěkné pasáže z teorie života; ale autor je rychle, skoro zběžně přechází, aby se ponořil do povážlivých dohadů o původu lidstva a aby největší část své knihy věnoval otázkám metapsychickým, to jest spiritismu. První třetina knihy je poutavé a populární podání kosmogonie, jejíž přesnosti nemohu ovšem kontrolovati; konstatuji jen náklonnost autorovu k lákavým, bohužel nedokázatelným dohadům: k obydlenosti světů, k zmizelým pevninám Atlantidě a Lemurii atd. Budiž, to vše je pěkně psáno, třebaže to není filozofie. Dvě třetiny knihy pak se obírají zjevy mediumistickými, hypnotismem, telepatií, spiritismem, sny, magií atd.; je to snůška pramenů, vlastních pokusů, polemik a teorií, ale opět ne, naprosto ne ucelená filozofie. V tom, že svůj objemný svazek nazval filozofií, je první veliké nedorozumění autorovo. Myslím však, že vlastní smysl díla je jinde: vynutit odpověď oficiální vědy na tajemné zjevy mediumistické. Nenapadá mne mluvit za vědu, která popírá správnost spiritistických úkazů; jen za svou osobu – místo jiné kritiky – píši vyznání na otázku po víře či nevíře v duchy, kterou autor implicite ukládá svým čtenářům.

Nemluvím z předsudku; sám jsem dosti dlouho a úspěšně “mluvil s duchy” a doznávám, že jsou úkazy, které lze zatím jen velmi šroubovaně vysvětlovat autosugescí, podvědomím atd. Zkrátka byl bych někdy téměř s to připustit, že duchové jsou, ale věřím naprosto, že nemá smyslu zabývat se jimi a věřit v ně. Jsou-li, a jsou-li tací, jak se projevují, budiž; pak ať je zkoumají profesoři tak jako nějaké nálevníky nebo parazity; je to otázka vědecká, která pro náš život, pro naši víru, pro věci lidsky cenné je skoro bez významu. Pamatuji se dobře na hrozně trapný pocit, který ve mně vzbudily hospodské alotrie “duchů”, jejich lži, jejich omezenost a pseudovědění, celá ta pustota a klamavost jejich “intelektuálního” sdělení; stejně trapný pocit si odnáším z Velenovského konkrétních příkladů mediumistických divů. Jakže, to tedy má být posmrtná duchovost člověka, to stupidní ťukání a strašení, ty žalostné pokusy s aportováním zbytečných věcí, s prostupováním hmot, s fluidním zhmotněním fantómů, ta uboze prázdná, fádní, nicotná sbírka projevů “z onoho světa”? A dále, ten zraňující nezájem (...)

(......)