Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JULIUS ZEYER: STARÁ HISTORIE

Premiéra Staré historie, první divadelní hry Julia Zeyera, byla v Prozatímním divadle 24. března 1882 “ve prospěch Leopoldini de Pauli” za režie Puldovy; beneficientka hrála Zaninu, Pandolfem byl Frankovský, Lionatem Seifert, Pedrolina sehrál Bittner, notáře Šamberk, Trivelina Pulda, Lavinii krásná paní Bittnerová. Vlídný kritik O. Hostinský psal tehdy v Národních listech, že hra byla provozována “s rozhodným úspěchem”, že je to “fraška, jak by vlastně měla být, psaná totiž s opravdovou tendencí uměleckou, jevící se nejen ve stavbě celé hry, nýbrž i ve slovesné její formě”; ovšem leckomu se její humor “zdál poněkud drastický”. A Hostinský uzavřel svou recenzi míněním, že “Zeyerem přibylo veseloherní literatuře naší nadějného pracovníka”. Referent -r- ve Světozoru mínil, že “máme před sebou frašku hrubšího zrna, psanou nikoliv bez bujného humoru a znalosti jeviště, slohem namnoze květnatým. Nezazlíváme Zeyerovi, že po důkladných studiích staré komedie vlašské pokusil se přivésti ji v nové formě na české jeviště, avšak nespatřujeme v tom ani zisk, ani pokrok pro českou veselohru.” Kritik Českých novin nazval Zeyerův kus dokonce “všední burleskou”; ale tu ujal se autora recenzent -R- v Lumíru, pravě, že “oko všední vidí všude jen všednost. Jest to komedie v nejlepším slova smyslu, poutavá, bavící, místy oslňující svou barvitostí. V době, jež spokojena sama sebou zvyklá jest na hrubší stravu, působí svou neodolatelnou bystrostí… Obecenstvo přijalo ji nelíčeně vřele.” Proti tomu pamětníci vypravují, že úspěch premiéry nebyl hrubě veliký: sám Zeyer v předmluvě ku knižnímu vydání píše, že hra “neměla mnoho štěstí ani u obecenstva, ani u kritiky”, k čemuž, co se kritiky týče, dodává, že “je to věc, která se nemůže bráti doopravdy”. A v dopise dne 7. října 1882 slečně Marii Kalašové, jíž hru věnoval, píše Zeyer pln hořkosti: “Vzal jsem (z Lumíra) komedii zpět. Rozjímal jsem dlouho o své neschopnosti, měl jsem doby, kdy jsem kvůli té maličkosti byl smuten, smuten, nemohu Vám ani říci jak! Enfin on se resigne. Napsal jsem Vám o této věci proto, poněvadž jsem měl příliš mnoho trpkosti v sobě. A pak hledal jsem též nakladatele. Nenašel jsem ho a ubohá Stará historie (...)

(......)