Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČESKÝ JEVIŠTNÍ ALEXANDRÍN

Otázka českého alexandrínu je právě dnes poněkud časová, protože u příležitosti oslav Molierových slyšíme a budeme ještě slyšeti celé záplavy alexandrínů. Přímý podnět k následujícím poznámkám dal mi Fischerův překlad Moličrova Sganarella, akademicky bezvadný, který jsem zpracovával pro vinohradskou scénu. – Otokar Fischer se rozhodl presně udržeti klasickou prozódii alexandrínu: čistý šestistopý jamb, césura po šesté slabice, alternování mužských a ženských rýmů, žádné enjambement. Vše to udržel s úctyhodnou čistotou, ale nic naplat: tu a tam mi jeho verš – pojat čistě prozodicky – “neseděl”. A když jsem studoval jeho verše právě se zřením k jevištnímu přednesu, dostal jsem se k zásadní otázce, jak dalece a s jakou liberálností lze přizpůsobiti alexandrín přirozené české rytmice.

1. Především zbavme se fantómu “čistého jambu”. Česky jamb není než trochej s předrážkou, a tu tedy musí překladatel stůj co stůj začít jednoslabičným předrážkovým slovem; odtud ta náramná spousta takových všelijakých “tak”, “pak”, “hned”, “tu”, “přec a jiných zbytečných štěrkujících slovíček, jež dávají českému alexandrínu ráz tak nepříjemně drobivý. Nakonec pak se ke všemu ukáže, že ta teoreticky nepřízvučná předrážka, zapadá-li místně do smyslu verše, dostane větní přízvuk, takže se z domnělého “čistého jambu” vyklube přece jen zamaskovaný daktylotrochej. Například (moje příklady jsou ovšem jen vymyšlené):

“Teď povězte mi jen, kdo s vámi hovořil?”

Zde slůvko “teď” je opravdu nepřízvučná předrážka, ale nehledě k této mravní přednosti je to ohavný štěrk. Zato ve verši:

“Teď teprv rozumím, proč jste mi zapřela…”

je “teď” slovíčko velmi přízvučné; grafický “trochej s předrážkou” je zde v přednesu čistým daktylem – stejně jako “proč jste mi”.

Počítejte, že jediný “správný” alexandrín potřebuje hnedle dvě takové nepřízvučné předrážky, – což je lehké u jazyků, kde je nadbytek vskutku bezpřízvučných slabik a slovíček (členů, spojek, předložek atd.), ale což je luxus a přímo řečeno nesmysl u češtiny, jež krom několika výjimek nemá slovíček za všech okolností nepřízvučných a u níž každé slovo i přirozená skupina slov osudně začíná přízvukem na první slabice. Tento nedostatek nepřízvučných předrážek obcházíme všelijak; například každý náš výrobce jambů nakládá se spojkami a s relativy “jenž”, “jež” atd., jako by byly bezpřízvuké, kdežto ve skutečném přednesu mají přízvuk dosti silný; veškerá jednoslabičná slova (dokonce i s dlouhou vokálou) klade vesele jako bezpřízvuká, ač jsou větově třeba velmi důrazná. A tak dále. Úhrnem:

I nejčistší česky jamb (čili předrážkový trochej) je v polovině případů maskovaný daktylotrochej. Z toho snad plyne přípustnost daktylotrocheje v českém alexandrínu.

2. A konečně, což sám francouzsky alexandrín je nějaký skutečný jamb? Zde jsme u samotné podstaty alexandrínu. Rytmickou jednotkou alexandrínu není ani jamb, ani jakákoliv stopa, nýbrž půlverš od césury k césuře. Rytmická perioda je šesti-, (...)

(......)