Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

K VÁŽNÉMU SLOVU

“Vážné slovo” Ot. Fischera v kritické rubrice Národních listů ponouká nikoli k polemice, ale k některým úvahám dramaturgickým; k úvahám, které jsou důležitější než otázka, má-li se, nebo nemá-li se hráti ta ona fraška, nebo je-li tu podezřelá chuť vrátit se k operetě, bohudík odbyté. Ale abych jako dramaturg se neuhýbal odpovědnosti, podotýkám, že náhodou pokládám vaudevilly, jež daly podnět k “vážnému slovu”, za divadlo sic drobné ráže, ale za dobré divadlo, jež neškodí hrát a jež také bylo dobře hráno. Ale to mi je vedlejší otázkou; jde mi o dramaturgické úkoly zásadnější povahy.

Kdyby se mne přítel Ot. Fischer zeptal, chtěl-li bych dramaturgicky soutěžit se scénami nebo kabarety, řekl bych mu, že ano. Ano, třikrát ano, a nejen to: chtěl bych soutěžit i s kinematografem a pranic bych se za to nestyděl. Nechtěl bych sice míti jejich repertoár, ale chtěl bych mít jejich publikum. Vidím-li na sedadlech divadla, jemuž sloužím, samé “lepší obecenstvo”, je mi líto, že tam nevidím také – řekněme – “horší obecenstvo”. Chtěl bych se mezi většími úkoly také ucházet o unavené nebo zpovrchnělé lidi, o lidi naivní a “nevzdělané”; chtěl bych je získat pro divadlo, dokonce pro Divadlo, chtěl bych je přitáhnout odněkud, kde jim předkládají pitomosti nebo cochonerie, chtěl bych, aby si zvykali na dobré herce a dobrou hru. Chtěl bych to provést bez ústupků uměleckých a mravních; i když to nejde naráz, nepřestávám věřit v tuto myšlenku; a nepřestávám věřit v lidové kusy, které by byly zdravým a upřímným požitkem i té nejintelektuálnější elitě jakožto literatura nebo retrospektiva nebo radost ze života.

Neboť, netajme si to, pánové divadelníci, že dnes divadlo skoro docela odlidovělo. Není to z důvodů finančních; cenově není divadlo skoro nikomu nedostupné. Je to prostě odcizení, ztráta kontaktu; mezi divadlo a lidové obecenstvo se nadto vložil biograf. Čtu-li o českém divadle před sto lety i před šedesáti lety, o představeních skoro jen pro služky a učedníky, je mi něčeho líto; totiž toho, že také služky a učedníci tehdy chodili do divadla. Což nezbývá nic než složit ruce v klín a říci si: ať si (...)

(......)