Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

POZNÁMKA K MOLIČROVU LAKOMCI

Lakomec dovršuje cyklus her, jímž naše divadlo vzpomíná třístého výročí narození Molierova. V tomto pořadí znovu uvedený Amfitryon, ironická mytologie, psaná pro vzdělanou smetánku francouzského dvora, je nejbaroknější hrou Molierovou; tři sganarellovské frašky, rázu značně lidovějšího, ukazují Molierův humor celkem bez satirické tendence; Lakomec zastupuje jeho veliké povahopisné komedie a Křehotinky jsou společenskou satirou čili “komedií mravů”.

Křehotinky (Les Précieuses ridicules), třetí komedie Molierova, hrány byly poprvé roku 1659. Byl to jeden z jeho prvých pronikavých úspěchů; vypravuje se, že prostřed premiéry volal nějaký stařeček z parteru na autora, jenž hrál Mascarilla: “Odvahu, Moliere, tohle je dobrá komedie!” Později ji Moliere rozvedl v pětiaktové Učené ženy… Lakomec dáván poprvé 9. září 1668; Moliere sám hrál Harpagona. Obecenstvo zpočátku bylo zdrželivé – bylať to první veliká komedie v próze; předcházející Tartuffe i Misantrop byly psány alexandrínem –, ale posléze bylo strženo krutou životností postavy Harpagonovy. Od té doby Lakomec zůstal věčnou hrou světového repertoáru a neméně věčným zkušebním kamenem charakterního herectví.

Je známa dost těsná závislost Molierova Lakomce na Plautově komedii Aulularia; řekli bychom rovnou, že Moliere si vypůjcil od Plauta látku i situace, – kdyby to nebyl Moliere, či spíše kdyby Moliere nebyl klasický básník. Kdyby si někdo z nás vypůjčil větu od Ibsena nebo třeba právě od Moliera, byl by z toho křik, a právem. Neboť to jest jedna z výsad a zároveň jedno z tajemství klasičnosti: že klasický duch není bičován potřebou originálnosti; že žije z hotových myšlenek a látek stejně nevinně a zdravě jako z božího vzduchu a z vezdejšího chleba. Eklektik nepřijímá látky, nýbrž uměleckou kulturu hotových děl; romantik přebásňuje a transponuje do jiných poloh hotové literární typy; (...)

(......)