Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ARCHÍV ŽIVOTA

Představte si, jak by bylo hezké, kdybychom z ničeho nic vlastníma očima uviděli Karla Jaromíra Erbena, jak ve svém dlouhém černém šosáku jde po mezi; roste tam mateřídouška a slzičky Panny Marie a Karel Jaromír Erben zrovna myslí na nějaký sladký rým. Nebo kdybychom potkali Josefa Mánesa; mhouřil by oči proti slunci, rozháněl by se při chůzi dlouhou kostnatou rukou a mířil by někam, kde je pěkně. Byla by to setkání, na něž bychom po celý život pamatovali. Bohužel takto je potkáme (a ani to není ovšem jisté) až na onom světě; ale tam to už asi nebude tak intimní.

Tím hned přicházím k věci. Dnes není nic snazší než potkat vynikajícího člověka a toto setkání řádně zabalit, očíslovat a schovat do archívu. Míním v podobě filmového pásku. Několik metrů celuloidového filmu by stačilo, aby se za sto let promítl obraz člověka, na něhož bude si budoucnost vzpomínat; jeho chůze, obvyklý náklon hlavy, nějaký charakteristický a bezděčný pohyb, jenž je tak osobitý a psychologicky aspoň tak dokumentární jako písmo, to vše by bylo věčně tady, nezfalšováno a neodživotněno, jak to bývá na portrétní fotografii; obraz tak určitý, že by vydal sám za svazek korespondence a vzpomínek a faksimilů a studií. Sám Arne Novák, který z náruživé konzervativnosti nejen nikdy netelefonoval, ale také nikdy nebyl v biografu, by myslím byl dojat, kdyby viděl na plátně putovati bolestný stín Boženy Němcové; nebo procházku Jana Nerudy; nebo třeba Svatopluka Čecha v zahrádce v Obříství. Myslete si, kdybychom měli takový životní archív minulého století, jaký by to byl národní poklad! Děláme někdy až mnoho řečí, přestavuje-li se střecha na domku, kde kdysi pobýval ten onen veliký člověk; kupodivu nám nenapadá, abychom nechali budoucnosti památky, o které by stála.

Nuže, žádná filmová společnost nemůže založit tento archív památných lidí. Nemůže totiž čekat padesát nebo sto let, aby pak svůj snímek jubilejně půjčovala. Je až hloupé říkat, že by to “musil udělat stát”, jak se samo sebou rozumí; honem podotýkám, že o něco doleji navrhnu hned úhradu. Tedy stačil by jeden slušně placený kinooperatér, jeden kinoaparát, pár set metrů (...)

(......)