Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O ŘEČ

Nevím už, který odborník či reformátor navrhoval fonetickou reformu českého pravopisu: aby se česky psalo do slova a do písmene tak, jak se to vyslovuje; tedy například fčeli snášejí met. Této reformy se přidržel dosud bohudík jen pan Heliodor Drmola; není tedy třeba s ní polemizovati. Otázka, která mne tu zajímá, je ta: je sice pravda, že vyslovujeme “fčeli a ne “včely”, – ale je to tak docela v pořádku? Což je to úzus, na který je dlužno bráti ohled? Je ovšem pravda, že se v běžné řeči vyslovuje y stejně jako i, led stejně jako let, vez nachlup stejně jako ves a tak dále; ale je to nějakým ziskem jazyka, že se tak ošoupala jeho fonetická výraznost? Jistě naopak; je to snad pohodlnější, ale hlušší a jednotvárnější; je těžkou ztrátou na sonoritě jazyka, že se otřely ty nejzvučnější samohlásky, jako b, v, d a z, i že ve výslovnosti téměř vymizelo temné, sametové y. Je-li nějaký jazykový ideál, tedy je spíše ten, aby fonetická mluva znovu nabyla jemnosti a diferencovanosti mluvy psané, než aby se grafická mluva nesmyslně ochudila po vzoru salónní, nedbalé výslovnosti běžného jazyka. Pravím, je to ideál; kdyby někdo z nás jej začal uskutečňovati v běžné řeči, řekl by o něm každý, že mluví afektovaně. Ale u všech všudy, což není jiných možností pro skutečnou idealizaci jazyka?

Především na vás, básníci, by bylo, abyste ve svých dílech povýšili grafický rozdíl na fonetický; aby vám například slovo “políbil” a “všudybyl” za nic na světě nezněla jako počestný a dovolený rým; abyste s přísnou hrůzou se varovali rýmovati “med” na slovo “ret”, nebo “věž” a “spěš”, “teď” a “leť”, “spáč” a “poněvadž”, “bez” a “dnes”, “dub” a “lup”, “bůh” a “hluch” a tak dále. Neboť jsou to nečisté, šupácké, ledabylé rýmy, rýmy, jež nejsou idealizací zvuku naší mateřštiny, rýmy, z nichž jste neotřeli šedivou usazeninu jazykové pohodlnosti, aby z nich zazářila fonetická krása slovního kmene.

A ještě více jest na vás, herci, na vás, virtuosové jazyka, umělci mluveného slova, aby náš jazyk byl zachráněn od (...)

(......)