Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DIVADELNÍ PRAXE

Ani nevím, jak jsem přišel ke cti platit za divadelního praktika; jistě ne proto, že bych byl už natropil v divadle tolik praktického, ale spíše proto, že jsem doposud nenapsal o divadle nic teoretického. Budiž, odolávám i nyní pokušení psát o tom, jak bych si představoval nové, ideální a transcendentní dramatické umění, a přidržím se kopyta.

Když jsem přišel k divadlu, byl první můj praktický “objev”, že divadlo není jen ústav umělecký, nýbrž také hospodářský a technický, a že v sobě chová hospodářské a technické problémy, které nejsou sice vznešené, ale zato velmi důsažné… i pro ty vysoké hodnoty a cíle, o nichž pojednával váš první sešitek. Promiňte, nepovím vám mnoho nového; chci jen trochu naznačit, s jakými konkrétními úkoly a nesnázemi se setkává ten, kdo, sednuv skutečnému divadlu na lep, přišel o štěstí býti divadelním teoretikem.

1. Tak například hospodářsky jsou naše divadla založena na systému abonentním. Je to ekonomicky nutné, je to do jisté míry i pohodlné, ale pro divadelní umění je to strašným břemenem. Vychrlit za rok dvacet pět až třicet nových kusů; nedovedete si představit, jakou uchvátanou, nedokonalou a zběžnou práci to znamená: herecky, režisérsky, dramaturgicky i dekoračně. Opravdu také jsem u nás málem dosud neviděl plně dopečený kus. Náprava není zatím v naší moci a každý experiment s novým systémem by nesl na sobě ohromné riziko hospodářského neúspěchu. Ale je tu rozhodně o čem uvažovat.

2. Dále je tu problém běžné kasy. Dnes už i v hledištích cítíme obecnou potřebu šetřit; bylo by prakticky záhodno a odpovídalo by duchu demokracie snížit ceny lístků, ale zas je to hospodářsky nemožno, pokud se nepodaří snížiti výdaje. Divadelní idealista by lehko hledal odpomoc ve veřejných subvencích; nuže, snad nevíte, jak draho se platí závislost na veřejných činitelích; o tom by jiní mohli povídat více. Myslím, že plná nezávislost divadelní správy vždy bude jedním z nejzdravějších uměleckých kladů toho kterého divadla. To však znamená, že by každé divadlo mělo vlastními prostředky dosáhnout hospodářské rovnováhy; ale toto “mělo by” je tak těžké, že i tady by bylo místo pro mnoho myšlení a iniciativy.

3. Věcné náklady divadla (technický materiál, dekorace, garderoba) jsou dnes nepoměrně vyšší než náklady osobní (gáže). Tento poměr jistě není zdravý; hlavní věcí je snad herec, a nikoliv pestré hadry. A přece moderní divadlo nesmí polevit ve svém úsilí po zvýtvarnění scény. Tady se otevírá široké pole pro technickou vynalézavost, jak zjednodušit (materielně) scénu při stupňování výtvarné výraznosti. Říkám tomu problém univerzálních kulis a univerzální garderoby; ale (...)

(......)