Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAM S NÍM?

Tentokrát nejde o Nerudův slamník, nýbrž o něco většího, co se nedá v kornoutkách roztrousit po Praze; jde o to, komu, do jakých spravujících rukou se má dostat Národní divadlo v Praze. Otázka je prostě aktivována výsledkem obecních voleb; v zemském správním výboru prý nastanou personální přesuny a je dnes velmi nejisto, který přísedící zemského správního výboru dostane do rukou málo záviděníhodné žezlo intendanta Národního divadla. Přitom České slovo přineslo řadu výbojných článků, jež se jedním náramným rázem rozmáchly nejen proti hospodářskému, nýbrž i proti uměleckému vedení Národního divadla. I kdyby se za těmi články nehledala určitá osoba, je velmi na pováženou, že se nepodepsaný hospodářský reformátor tak neostyšně pletl do otázek uměleckých; to přirozeně alarmovalo veřejnost a vyvolalo oprávněné odezvy. Zatím suponovaná “určitá osoba”, totiž pan přísedící Frabša, prohlásila veřejně, že naprosto nemíní státi se intendantem Národního divadla. Dobrá, nezbývá tedy než vzíti jej honem za slovo a spoléhati, že na svém odmítnutí pevně a čestně setrvá. Bude tak zajisté nejlépe.

Tím tedy zůstává otevřena otázka, kdo má býti odpovědným správcem Národního divadla. Budiž velmi přesně rozuměno: tentokrát se nejedná o vedení umělecké. Není veřejně známo, jak jsou prakticky vymezeny vzájemné právomoci zemského výboru jako provozovatele Národního divadla, intendanta jako pověřeného referenta, ředitele a uměleckých šéfů. Jednoduché to asi není. Nuže, změní-li se zemský výbor nebo referent, jak dalece se to týká uměleckého vedení? Buď bude jednoduše propuštěno a nahrazeno – kým vlastně? To je nejdůsažnější otázka; a není-li na ni velmi jasné odpovědi, je neodpovědným a slepým bláznovstvím provokovat ji. Nejsem ničím advokátem, ale táži se, koho chtějí mít za umělecké šéfy dosazeny ti, kdo užili dnešní správní krize Národního divadla k osobním útokům. Ať povědí prostě jména: pak bude jasno. Anebo pravděpodobně – umělecké vedení zůstane na svém místě; a pak lze jen v zájmu věci doufati, že se příští zemský výbor nebo jeho referent bude co nejméně plést do jeho uměleckého směru. Proto opakuji, že se otázka správy nemá směšovat s otázkou uměleckého režimu – ani agitačně ne.

Zemskému výboru se nejpádněji vytýká, že za jeho provozu Národní divadlo upadlo v těžké deficity. Příští zemský výbor bude patrně postaven před úkol podstatného šetření. Ale je dvojí šetření: byrokratické a obchodní. Při byrokratickém šetření se škrtají všechny položky, jež nejsou nutné; při obchodním jen ty položky, jež nejsou obchodně produktivní. Úřední šetření počítá jen se zmenšením nákladů; obchodní šetření počítá se zvýšením výnosu. Nejšetrnější zemský výbor nebude ještě dobrým obchodníkem. K dělání obchodů je třeba jedné osoby, jež není úředníkem, nýbrž podnikatelem s jistou samostatností v dispozicích. A kdyby Národní divadlo bylo postátněno, nezmění se tím mnoho na faktu, že sám úřední aparát vylučuje dostatečnou samostatnost hospodářského správce (...)

(......)