Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VĚK OČÍ

Snad jste si všimli, že do biografu chodí nápadně málo starých lidí. I když vezmete v počet, že starší lidé bývají zpravidla šetrnější a pohodlnější a vůbec méně prostopášní než my ostatní, nestačí to, abyste tím vysvětlili, proč jich tak nápadně málo holduje mrzkému vynálezu světelných obrázků. Stará generace projevuje přímou nechuť k této novodobé podívané. Stará generace bručí cosi jako “dejte nám pokoj s takovými hloupostmi” a otevře raději včerejší noviny nebo padesát let starý román. Zatím se řečený padesát let starý román odehrává na plátně kina za rohem, a my ostatní, kteří se bez dechu díváme na jeho letící děj, nemůžeme pochopit, že starý pán vydrží číst tak starý škvár. Průměrný film je v ohromné většině daleko bližší Walteru Scottovi než dejme tomu Vítu Nezvalovi a více se podobá George Sandové než řekněme George Shawovi. Průměrný film naprosto nenavazuje na moderní literaturu, nýbrž naopak na starou literaturu; je vlastně jediným přímým pokračovatelem staré románové literatury. Mladá generace ani neví, že se v kinu oddává bujnému představovému světu svých překonaných otců; stará generace pak nemá tušení, že stínové obrázky v kinu, jimiž pohrdá, jsou kost z jeho kosti; chci říci spíše stín z jeho kosti. Což je zajisté typický a nepřeklenutelný rozpor generací.

A tedy zdá se mi, že stará generace neodmítá film proto, že je příliš moderní nebo příliš pošetilý nebo příliš takový či makový, nýbrž z hlubších příčin: že je příliš rychlý a že se neodehrává ve slovech. Mám za to, že by starší páni chodili se zálibou do kina, kdyby se jim tam místo obrázků promítaly texty. Na počátku jejich světa je slovo, a nikoli optická událost. Obrázek sám pro sebe, obrázek beze slova nic neznamená; musí být nějak pojmenován, aby nabyl reality. Starý pán vidí na plátně jenom stíny, stíny, stíny, cosi splašeného a neskutečného. Kdyby chvilinku počkaly, mohl by je nazvat pojmem a popsat si je ve slovech; ale už jsou tytam, a nové stíny se třepotají na plátně v němé honičce událostí. Slovo trvá, slovo si lze pamatovat, slovo je věc solidní a pevná; ale pohyb netrvá dosti dlouho, aby byl vřazen mezi to, co jest a co platí; je to jen změna, jen přechod, a žádné (...)

(......)