Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CHVÁLA HMOTY

Druhá polovice minulého století bývá filozoficky nazývána dobou materialismu; a vskutku panovaly názory, že všecko, co je, je nějaký hmotný děj. Rovněž mravokárci oné doby si stýskají na hromadný úkaz mravního hmotařství čili na úpadek idealismu.

Nuže, člověk poněkud vzdálený (dejme tomu Muž v Měsíci), čta tato slova “materialismus” a “hmotařství”, by se snad domníval, že lidé oné doby měli jaksi zvláště rádi Hmotu, ctili ji a radovali se z ní všemožným nadšeným způsobem; nebo že ji aspoň ovládali s neobyčejnou mistrností a jistotou. Nejpodivnější na věci je, že tomu bylo zrovna obráceně. Hmotné památky oné doby neukazují nic tak zjevně jako úpadek jakékoliv úcty ke hmotě. Nikdo se jakživ neobklopoval mizernějšími hmotami než tito lidé z hmotařské doby; nikdy se nepracovalo s hmotami tak ledabyle a bez lásky. Doba materialismu je doba, jež vynašla falšování hmot; to definuje její poměr ke hmotě hlouběji než všechny její materialistické filozofie.

Obklopen továrním šmízem z náhražek hmot, žije mezi sádrovými a papírovými imitacemi, plyši, tlačenými řezbami a všeho druhu padělky, odvažoval se tento příšerný materialista konstruovat celý svět v termínech hmoty. Avšak hmota, ze které budoval vesmír, byla stejně tovární, náhražková, umělá a neživá jako papírmašé, jako sádra, jak špatný klih, jako litina; byla to imitace hmoty špatně zpracovaná, laciná a velmi ošklivá; podle toho pak ten vesmír vypadal.

Co mne se týče, jsem svého způsobu hmotař; nechal bych si líbit i tvrzení, že vesmír je dejme tomu srouben ze dřeva; musel by však být srouben velmi dokonale a poctivě, se zřejmou tvůrčí radostí Kosmického Truhláře, ze dřeva hladkého a nefalšovaného. Avšak ježto je udělán daleko složitěji a tajemněji, podivuji se mu tím více; a studuji-li nyní, jak je zhotoven z alfa a beta částic, žasnu, jaká je to krásná, řemeslně bezvadná a ušlechtilá práce. I stávám se náruživým hmotařem; rád bych, abychom se stali tak dokonalými a skvěle fungujícími jako takový atom; pravím vám, že v jediném atomu hmoty je víc pořádku a nádhery než ve zlatě vyšívaném polštáři.

Myslím si tedy, že po stránce řemeslné hmota je cíl, a nikoli surovina. Nemá se dejme tomu ze dřeva vyrobit nádherné vyřezávání, nýbrž nádherné dřevo. Mosaz nemá pro nás být špatnou soškou, nýbrž pěknou mosazí. Papír má cenu, je-li plně a horlivě papírem, a nikoliv dejme tomu náhražkovým motouzem. Všechny hmoty jsou krásné, hrají-li čistě a hlasitě kousek, který právě dovedou.

Skříň má být především skříní; ale chce-li mít nějaký vzletný ideál, tedy ať je raději krásným dřevem než krásnou architekturou. Býti dřevem je vysoké a skvostné poslání; neboť to znamená být hladký, teplý v barvě, příjemný na hmat, všelijak pruhovaný a žíhaný, lesknout se v pokoji a zrovna mluvit, přičemž polovičku slov dodává příroda a polovičku lidská práce. Nábytek, který nic nepovídá o přírodě a o truhláři, je špatný nábytek. Býti dřevem znamená dále uchovat jistou pokoru a (...)

(......)