Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z NOVÝCH PŘEKLADŮ

Charles Louis Philippe: Otec Perdrix. Přel. Karel Toman. (Nákl. Pražské akciové tiskárny.) Ch. L. Philippe, jenž zemřel příliš mlád, nenechal po sobě mnoho knížek; ale to, co zanechal, patří skutečně světu. Do češtiny bylo již dříve přeloženo jeho povídkové dílo V městečku a povídka Matka a dítě. Přednedávnem vyšel (u Borového) překlad jeho románu ze života pařížských apačů a nevěstek Bubu de Montparnasse. Otec Perdrix vypravuje život chudáka, kováře z městečka, jenž napolo přišel o zrak, protlouká se skoro žebrotou, provodí k hrobu svou udřenou ženu a končí svůj neužitečný život polo sebevraždou, polo neúmyslným neštěstím v Paříži. Nic prostšího než to, ničím Philippe nepřikrášluje tuto obyčejnou historii chudáka, který tupne a leniví ve svém neštěstí, nezastírá zoufalou bezútěšnost bídy, neodvrací se od žádné malosti a krutosti; pozorně, vážně, truchlivě přibližuje svůj pohled k otevřené ráně na noze žebrákově, stejně jako k zející ráně sobectví a malodušnosti malého města. Ale není-li obraz, jejž vidí a podává, zkrášlený, je podivně a zářivě posvěcený; pro Philippa bída nebo neřest nejsou něčím pitoreskním a senzačním: protože je vidí příliš vážně, se svatou láskou, vidí je prostě a velce. Láska obrací jeho oči k ubohým a bezmocným; láska jej úžasně zbystřuje, že mu neuchází nic z jejich tichého nebo ohavného utrpení; a opět láska učí jej nalézti slova šetrná, čistá a plná truchlivé a vlídné sličnosti. Avšak ani láska nestačí; Philippe maluje své chudáky s takovou velikou, pietní modelací, s takovou bezúmyslnou a klasickou typičností, s takovou monumentalitou, jako staří malíři malovali životy svatých. “Staří” malíři, tím myslím ony, kteří malovali ještě před vynalezením světelných, barevných nebo lineárních kouzelností, kteří znali jediné kouzlo, jedinou krásu, jedinou velikost: totiž tu, kterou měl předmět jejich malby. Tak i Philippe, nestaraje se o kompozici, barvitost a jiné zajímavosti všech literatur, zbaviv se všeho, zapomenuv na vše, nehledal jiné krásy ani velikosti než krásu a velikost žebráka, nevěstky, churavce, člověka povrženého, nepatrného, často zbabělého a tupého; a našel je, neboť hleděl na člověka s neochabující, hlubokou vážností, nikdy nehřeše pohrdáním, zběžností nebo nepravdivostí; tak vytvořil dílo neobyčejně nové a v mnohém ohledu pro moderní literaturu směrodatné. V dobrém překladu Tomanově zaslouží Otec Perdrix své místo vedle nejlepších knih světových literatur k nám převedených.

Srovnán s pietním realismem Philippovým, působí naturalism J. K. Huysmansova románku Marta, příběh nevěstky (přel. L. Holdanová, vyd. Al. Srdce), hrubě a tvrdě. Heslo, jež píše autor úvodem – “Tvořím to, co vidím, to, co cítím a co jsem prožil; vypisuji to, jak nejlépe mohu; toť vše” –, toto heslo, pravím, bylo arciť svým časem silné, ale když vyprchala jeho novost, nezdá se už programem dostatečným. Viděti něco nového je sice veliké dílo; všimněte si, jak důtklivě hájí Huysmans své látkové prvenství před (...)

(......)