Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

FILOZOFIE PŘÍTOMNOSTI

Prof. dr. František Krejčí:

Filozofie posledních let před válkou

Prof. Krejčí pokračuje svou novou knihou ve své Filozofii přítomnosti, vyšlé před čtrnácti lety. Za těch čtrnáct let se ve filozofii mnoho změnilo. Filozofie přítomnosti vyznívala ještě plnou důvěrou v přítomny i příští rozkvět pozitivismu – nová kniha Krejčího, nezměněná ve víře, nemůže zakrýti, že pozitivism ztratil a ztrácí na běžném kreditu. Rozhled po přítomné filozofii ukáže na prvý pohled nápadný rozmach názorů opačných; nové pozitivistické systémy, které autor pečlivě zaznamenává, jsou příliš hubené a neživotné, než aby nebyly svědectvím úpadku. Prof. Krejčí zůstává neotřesen ve své staré víře; nehledá pro ni nových důvodů, nenalézá nikde, ani v moderní vědě, nové vzpruhy nebo nového materiálu, a také by stěží nalezl, kdyby i hledal; zatím s filozofickou trpělivostí přihlíží k bujení nových škol, jsa přesvědčen, že vše to je prchavá móda, nálada doby nebo dočasná reakce, která přejde a učiní opět místo víře jemu tak drahé, pozitivismu.

Jeho rozhled po filozofii přítomnosti je vlastně tedy bojem proti všem názorům, které se víceméně od pozitivismu odklonily; píši bojem, a nikoliv kritikou, protože jde mu o to, aby dokázal nebo aspoň obhájil svou vlastní víru. Pak ovšem tento jeho boj se soustředí na ploše neobyčejně malé, na noetické otázce transcendentna, na jediném prubířském kameni; ať je tato otázka sebezásadnější, na filozofii je to málo. Prof. Krejčí vykládá systémy odpůrčí filozofie dosti obšírně a objektivně, ale bez lásky, bez vřelosti a vzletu; nemá jaksi citu pro bohatý reliéf a barvitost filozofických názorů ani pro jejich celkovou, přehlednou linii; to nejen ztěžuje četbu jeho veliké práce, nýbrž nedovede také získati v čtenáři lásku k filozofickému myšlení. Zdá se, že ve svých pramenech se omezil hlavně na literaturu německou; i Guyauovy básně cituje z německého překladu, nemluví o anglo-americkém idealismu a americkém novorealismu, věnuje celé stati německým epigonům (G. Jacoby), okultismus zná jenom z knížek německých a vůbec německou filozofii sleduje neúměrně podrobně. Českou filozofii někdy skutečně odbývá; o Šaldovi, o Marešovi dlužno promluviti snad přece trochu šíře; v kapitole o slovanském mysticismu nezabývá se Otokarem Březinou; mou knížku o pragmatismu, kterou přepisuje na celých stránkách, vůbec neuvádí. Tolik jen namátkou; pro čtenáře, který hledá rozhled po složitém poli dnešní filozofie, je obsažná kniha prof. Krejčího vůdcem sice suchopárným, ale vydatným a velmi poučným.

*

Krejčího pozitivismus spočívá na základní větě, že “transcendentno” je nepřístupno našemu poznání, čili že poznati můžeme jen to, o čem se můžeme přesvědčiti smyslovou zkušeností a jejím vědeckým zpracováním; vše, co je jenom vyrozumované, vyspekulované, smyslovému názoru nepřístupné, nepatří do vědy, ale také ne do filozofie, ježto pozitivistická filozofie přijímá jenom vědu jako záruku pravdy. To znamená zásadní odmítnutí veškeré (...)

(......)