Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ROMAIN ROLLAND: MONTESPANOVÁ

Svou Montespanovou dostává se poprvé na českou scénu autor, jehož rozsáhlý román Jan Kryštof a pronikavé studie umělecké s ním seznámily naše čtenáře jakožto s jedním z nejušlechtilejších duchů soudobé Evropy. Povoláním univerzitní profesor, zůstává i ve svém literárním díle učitelem, jenž na každé stránce je si vědom, že dává příklad a poučení. V románě i studii rozhovoří se široce, nestísněně jeho moudrá meditace; ale i v dramatě zůstává jeho myšlenka myšlenkou, nestávajíc se plně osobou a dějem, a tu již ocitáme se na hranici knižního dramatu.

Montespanová, milenka krále francouzského Ludvíka XIV., kterou historie líčí jako ženu bigotní a přísnou vůči dvornímu životu, cítí po patnácti letech soužití s králem, jemuž porodila řadu dětí, že její moc nad králem, a tím i nad lidmi je u konce. Vydrážděna špičkováním královny, zuřivá žárlivostí na mladou sokyni, ponížena králem samotným, odhodlá se pyšná, stárnoucí žena, vládychtivá až po nesmyslný sen státi se legitimní královnou, k tomu, připoutat k sobě krále nečistými kouzly: svolí na radu své ďábelské důvěrnice Voisinové, aby na jejím těle byla sloužena ohavnost černé mše. Její andělsky ctnostná dcera Marie Aube stane se svědkyní tohoto hrozného ponížení matčina; a tu nekonečná láska a soustrast dceřina padne jako paprsek do života vášnivé, panovačné ženy, otvírajíc jí cestu pryč ode dvora, do zátoky rezignace, klidu a dětské lásky. Než právě v tu chvíli je vyzrazena černá mše a travičství bandy Voisinové; Montespanová je obžalována a po strašné scéně s králem, kdy oba vylejí na sebe celou nenávist patnáctiletého soužití, celé opovržení lidí, kteří se příliš dobře znají, vypije vypovězená, pokořená milostnice jed, jejž nastrojila králi. To jest zevní děj, krvavá nit, na niž jsou navlečeny tirády, a řekněme hned, příliš dlouhé tirády, jež vyslovují hříšnost dvora, bezcitnost mocných a neúkojnou žízeň po moci, pohrdání, surovost v rukavičkách, celý ten mravní (...)

(......)