Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NAŠE ZNÁMKY

Docela neurčitě, ale doposud s jakýmsi zvábením vzpomínám na poštovní známky, které jsem sbíral jako dítě. Neměl jsem tehdy smyslu pro filatelistickou vzácnost; okouzlovala mne sama dálka a podivnost, jména krajů, o kterých jsem stěží věděl, za kterým mořem leží, hlavy prezidentů a králů, daleký, svůdný, neznámý svět soustředěný v kousku papíru. Vidím ještě trojúhelnou známku z mysu Dobré naděje, prezidentské, temně zbarvené známky z Venezuely, cihlové známky britské s tlustou hlavou královny Viktorie, frygickou čapku modrých známek francouzských; zní mi v hlavě magická jména Bhútán, Straits Settlements, Nicaragua, Borneo; vidím hieratické písmo známek tureckých, perských, afghánských. Bývaly veliké, okázalé známky se sta figurkami hrajícími jakýsi státní akt, tak známky Spojených států; bývaly drobné, napohled komisní známky, jako ruské; bývaly známky s krajinami, jako egyptské. Ale nadevše tajemné a posvátné mně byly staré známky, ty nejstarší ze všech, thurn-taxisovské s poštovní trubkou, známky starých německých států s drobnými emblémy; tyto staré známky měly nejvíce prostoty a – řekl bych – kosmičnosti. Nebyly odznakem země, nýbrž pošty.

Tyto neurčité vzpomínky nestačí, abych si z nich mohl představiti nějaký vývoj poštovní známky. Nevím, ve které době ten drobný čtvereček papíru přejal hlavu a znak z mincí, figurální kompozice z obrazů, krajiny z pohlednic, nevím, kdy ztratil svůj prvotní ráz poštovského odznaku, nevím, kdy a kde nejprve; vím však a tvrdím, že stará doba (tak do 1850) se svou věcnou rozšafností, se svou objektivní fantazií, se svou názornou a moudrou symbolikou by – kdyby už měla pošty – nikdy nebyla z poštovní známky udělala obrázek, ornament, státní erb nebo miniaturní pohlednici. Obrázek? Nepatří se kaziti obrázek černým razítkem. Státní erb? Není slušno jej začerňovati razítkem; státní znak má býti trvalý jako kov nebo ctihodný jako pečeť. Ornament? Ten nic neříká a neznamená. To vše bylo proti citu starých dob. Ale naopak v jejich citu bylo přemnoho úcty a podivu. Jak podivuhodný a veliký objev je tato pošta, jež nese poselství, letí jako pták, pluje přes moře, přepíná dálky, okřídlena jako Merkur, věrná jako poštovní holub, světová po celém glóbu! Co jiného má býti jejím odznakem než právě tyto přezvláštní přednosti? Tu tedy by starý rytec nešel daleko ve svém přemýšlení; vyryl by Merkura, holubici, trubku, glóbus, delfína či nevímco podobně jednoduchého, věcného a výmluvného, vyryl by symbol pošty, obraznou zkratku její funkce, značku snad zcela nasnadě ležící, ale uctivou a skoro posvátnou.

Projdete-li soutěžní výstavou návrhů na nové známky naší republiky, nebude vám scházeti grafická kultura; naopak, většina návrhů je dělána s chutí a vkusem, najdete listy, jež jsou pěkným dekorativním obrázkem, a vítězné návrhy jsou podepsány jmény čestně známými. Ale snad tito dobří grafikové nikdy nesbírali známek. Snad nikdy si neuvědomili, že (...)

(......)