Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z LITERATURY FILOZOFICKÉ

Miroslav Rutte: Strach z duše. Eseje 1919–1920. (Edice Aventinum, Praha. Obálka a úprava Jos. Čapka.) Přiznávám se, že nerad mluvím o povaze nebo náladě doby. Je-li něco takového jako nálada doby, pak je to přechodný stav; opravdová vůdčí, jasně definovaná myšlenka jde nenáladově před dobou. V přítomné filozofii stěží najdete takové myšlenky; žijeme ve filozofickém přítmí, v intimní chvíli usebrání a zamyšlení; západní nebe je ještě ozlaceno zářivým optimismem předválečných filozofií, které doposud okouzlují, ale už neosvěcují. Je to chvíle teskná a nejistá, kdy tichým krokem přichází rozpomínání.

Ano, je-li nějaká filozofická nálada doby, je to nálada rozpomínání. Uvědomujeme si tu nebo onu skutečnost, kterou jsme dříve ztráceli z očí; připomínáme si tu nebo onu drahou myšlenku, jež byla odsunuta; přebíráme se ve věcech a váháme kteroukoliv z nich odvrhnouti – ve jménu nějakého nového myšlenkového řádu. Jsme hodně skeptičtí vůči velkým řešením; ale je to proto, že jsme ochotni přijmout příliš mnoho věcí, které se hlásí o své uznání. Ano, svět je velmi ztroskotán; a zatímco jedni – pokládajíce se za lidi činu – navrhují novou konstrukci světa, aniž by se dříve ujistili o materiálu, z kterého chtějí stavěti, přesvědčují se druzí, co ještě zůstalo neporušeno a může sloužiti novému životu. A tu se najde mnohé, co nám je velkým citovým setkáním; na věcech polozapomenutých objevujeme hodnoty citu a prožití a aspoň ty na nás volají po úchově. Všechny rozumové výhody pochybování bychom chtěli spojit s citovými výhodami důvěry. Ale tato snaha vše obejmouti nemůže nabýt podoby systému.

Takové rozpomínání nalézám v esejích Ruttových. Cítíte, že se ustavičně něčeho ujímá; nechce vás přesvědčiti úvody, ale přimlouvá se za věci milované, jež nalézá ohroženy ve sutkách doby. Je to především duše, osobní a vnitrný život, osobní štěstí, osobní a jedinečná mravní hodnota, dnes zatopená přívalem kolektivismu, vitalismu, materialismu a jiných těch hesel nebo skutečností, kterými se řinčí v politice, literatuře, filozofii i praktickém životě. Napohled nesouvisle, dle okamžitých podnětů kritizuje marxismus nebo nalézá hlubinu štěstí v citovém okamžiku na klíně přírody; podivuje se hromadnému rozmachu ukázněného zástupu nebo se ujímá osobnosti proti náporu kolektivismu; skládá svou poklonu hrdinství nebo opět se sklání k nejprostším skutečnostem, na které zapomínáme pro jejich všednost. Ale ve všech těch tématech províjí se jediný příznačný motiv: úsilí po zvniternění, po nasycení všeho, co život dává, osobním a důvěrným prožitím; pro Rutteho není pravdy než v prožití, a není ovšem prožití než v hloubi osobní duše. Každá jeho úvaha vede rozjímavě do nitra; jeho myšlenky nejsou ruce, jež zasahují činně a zápasně do života, nýbrž kontemplativní pohledy, které se ujišťují o hodnotě věcí. Jeho věcí není hledati, nýbrž nalézati; i hledání je příliš hrubým podnikem pro tuto pozornou duši, která nemusí vycházet na dobyvatelské (...)

(......)