Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHY BÁSNÍ

Třetí vydání básnických spisů Otokara Březiny (vyd. SVU Mánes s dřevorytovou výzdobou Jar. Bendy) ukazuje, jak se pomalu, ale přece jen víc a více šíří čtenářská obec našeho nejsvětovějšího básníka. Teprve třetí vydání: to znamená, že je u nás jen několik tisíc lidí, kteří mají doma básně Březinovy, že na tisíc lidí připadá stěží jeden, který by znal toto veliké básnické dílo, zaujímající sotva dvě stě stránek. A přece se vnucuje pomyšlení: co bude z těch desítek politických jmen, jež jsou dnes ve všech ústech, jimž se dnes tleská, jejichž řeči se dnes hltají, – co z nich bude za padesát let proti tomu jedinému básnickému jménu? A přece… i třetí vydání básní je u nás skoro jubileum; počítejte, že v německé literatuře by to znamenalo vzhledem k početnosti národa třicet vydání.

Bohuše Stejskala Trýzněné mládí (vyd. Aventinum v Praze) jsou verše vojáčka z vojny; ale vojna je tu jen tísnivé, útlačné pozadí, na kterém se odvíjí útlá nit lásky, vzpomínek, mladého rozcitovění ve verších naivně utvářených, rozdrobených, prozódie místy až roztodivné. Nadto knížka vám nepodá osobitějšího dojmu. Beru namátkou verše: “Miluji… z všeho nejvíce ukrutná poledne, bezcitně žhnoucí, opojná, vášnivá, výkřiky v polích i slova bláznivá, jimiž se lidé tu dovedou smát. A budu, budu rozhodně milovat osmahlých tváří a mandlových očí urostlé děvče dvacetileté, které tu pro mne kvete.” – Nu ano, takto se jaksi povšechně dnes píše; mohl bych vyslovit jména, na něž tyto verše mimoděk upomenou, ale nezáleží na jménech. Máme dnes jistý obecný lyrismus, velmi přirozený, nenucený, hovorný a křepký; je příjemno číst takovéto básně, je to obraz mládí a nevímčeho ještě, ale z toho obrazu zřídka vyzírá něčí tvář. Místo toho vidíme, řekněme to slovo, rysy školy.

Ještě jedna kniha básní ze sibiřské anabáze: Josefa Kopty Cestou k osvobození (v Rusku 1915–1919, nákl. Památníku odboje). I sibiřské básně se v mnohém sobě navzájem podobají; většinou stojí jim nejblíže Sovovy básně národního vzdoru se svou rozevlátou, širokodechou rytmikou, se svými nakupenými periodami; u Kopty jsem napočítal až třiadvacet veršů na jednu větu. A opět prudká výřečnost je vystřídána intimní vzpomínkou, písňovým postýskáním dalekého vojáčka. Koptovy básně nepřipojují nového rysu k tomuto typu; jen jeho literární erudice je jemnější, jeho verš rozcitlivělejší a nervóznější než u jiných básní, ve kterých více cítíte příležitostný a propagační vznik. Jistě všechny básně vzniklé na cestě vojenského odboje splývají v jediný souhlasný obraz: svatováclavský, blanický, husitský a bělohorský symbol žije tu vzkříšen, prudká žaloba na útisk razí si bojovná slova činu, něžné kamarádství pláče nad opuštěnými hroby v tajgách, myšlenka vítězného návratu do svobodné vlasti rozněcuje teskná srdce.

Na tomto místě psali jsme už jednou o básních Josefa Nemasty, vyšlých na Sibiři. Nyní vydalo je Tisk. a nakl. družstvo čsl. legionářů Čin pod názvem Červený kohout (s obálkou Jos. Čapka). Nemasta je (...)

(......)