<<< Literární doupě
Literární doupě

Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III

kompletní kniha (e-book)

 

O umení, kultúre a spoločnosti - Šalda F.X.
 
 
cena původní: 163 Kč
cena: 145 Kč
O umení, kultúre a spoločnosti - Šalda F.X.
Karel Čapek  Cestopisné fejetony -
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 254 Kč
Karel Čapek Cestopisné fejetony -
7edm 2011 - Bartková Alica, Čapek Karel Jan, Čapek Michal, Kabeš Petr, Král Petr, Matoušek Ivan, Vodička Miloš
 
 
cena původní: 198 Kč
cena: 176 Kč
7edm 2011 - Bartková Alica, Čapek Karel Jan, Čapek Michal, Kabeš Petr, Král Petr, Matoušek Ivan, Vodička Miloš

 

    1   >

 

 

1926

ŘEČ

Toto píši ze zkušenosti dramaturga: musíme se vší mocí snažit, aby vznikla divadelní čeština. Z příčin, které nemusím příliš obšírně vykládat, divadelní řeč se nekryje ani s lidovým jazykem, ani s literární češtinou; infinitiv na i, kterého se v psaném slově ani nevšimneme, nás na jevišti zatahá za ucho; neboť ucho vnímá řeč docela jinak než oko. Gramatika psané řeči není táž jako gramatika řeči mluvené; tato asi nebude nikdy napsána, neboť mluva se mění daleko rychleji než jazyk. Pokud mne se týče, věřím mnohem silněji v zákony divadelní syntaxe než v zákony divadelní kompozice; věřím, že by se na jevišti mohl odehrávat i občanský zákoník, jenomže by se musel napsat trochu jinak. V divadle se tomu říká, že řeč musí být psána do huby.

Divadlo je dům divů; vše je na jevišti možno a přijatelno, ale co je téměř nemožno, je přechodník. A přece mnozí překladatelé konverzačních kusů sypou přechodníky v takové hojnosti, jako by dostávali zvlášť korunu za každý. Jsou případy, že člověk, který v jiných ohledech divadlo miluje, žádá, aby hrdinka kusu pronesla třeba “přistoupivši k oknu zvolala jsem na něho”, nebo věci ještě strašnější. Jsou lidé, kteří dosud nepochopili jedno ze základních tajemství divadla: že se tam nesmí vyslovit slovo “jenž”. Takzvaná bohatě rozvinutá perioda s vedlejšími větami, podvětími, přechodníky, příčestími, adjektivy, adverbii a ostatním ciceronovským aparátem se hodí do Komenského Labyrintu světa, ale nikoliv na jeviště. Nejzákladnější pravidlo jevištní mluvy je: píšeš-li pro jeviště, buď pamětliv, že nepíšeš esej. Posluchač v divadle si nemůže vzpomínat na začátek věty; co se mu říká, musí být v každém přítomném okamžiku celé a úplné. Prakticky to znamená, že jevištní řeč je aspoň z osmdesáti procent parataktická, tak jako i čeština, kterou mluví muž na ulici, má skladbu parataktickou. Nikdo – krom učitelů na obecných školách – neřekne: “Ačkoliv jsem ho varoval, přece skočil přes příkop.” Spíše se řekne: “Já ho varoval, a on přece skočil přes ten příkop.” Fakt následuje na fakt jako rána na ránu; jejich vztahy, jejich kauzalita, podmíněnost, následnost nebo podřadnost se vyjadřují daleko spíše dramaticky než gramatikálně. Psaná řeč, která si nemůže posloužit dramatickým přednesem, potřebuje v daleko větší míře, aby byla rozčleněna podle všech logických vztahů; ale na jevišti, tak jako v životě, tyto vztahy nejsou slovně vyjadřovány, nýbrž přímo hrány. Divadelní syntaxe není jenom věcí takzvané mluvnosti (ačkoliv i tento ohled je velmi závažný), nýbrž věcí hratelnosti. Slova “jenž, poněvadž, zatímco” a tak dále se sice dají bez námahy vyslovit, ale nedají se dobře hrát.

Když se někdo vyjadřuje přepjatě a nepřirozeně, říkáme, že mluví teatrálně. To slovo je velmi nepříjemné pro divadlo. Z dramaturgického hlediska teatrální projev je spíše takový, který je 1. svrchovaně jasný a přehledný, stručný a přesný, a který přitom 2. vypadá tak přirozeně, bezděčně a přímo zběžně, jako kdybychom řekli “Dobré jitro”. Ty dva požadavky je těžko spojit; má-li se to podařit, nesmí dramatik ani překladatel vycházet z představy (logické) výpovědi, nýbrž (dramatické) hry. Každá na jevišti promluvená věta má být pojata jako kus hry, jako hra sama; my pro divadlo nepíšeme, aby to herec mluvil, nýbrž aby to hrál. Abych tak řekl, dramatik nejenom píše nahlas, nýbrž píše s očima zavřenýma, aby své figury stále viděl chodit, stát, sedět a házet rukama. Jen tak jim dá do úst slova, která jsou stejně účelná i bezděčná jako pohyby živého člověka. A nejprve je ovšem nutno dobře znát, jak se živý člověk pohybuje.

 

Nové české divadlo 1918–1926

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist