Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KDYŽ UŽ DISKUSE

Onehdy jeden spisovatel přednášel mládeži o české literatuře a obvinil ji z těžké věci: že prý je příliš státotvorná. Nehleďme na to, že je to výtka asi taková, jako kdybych se obořil na konduktéra v tramvaji, že je příliš málo násilný, nebo na listonoše, že je příliš svědomitý. Kdybych mluvil o krejčovině, neptal bych se v první řadě, je-li ten nebo onen krejčí státotvorný, nýbrž jak šije. Řekl bych, že naši spisovatelé se podobají krejčím, listonošům a jiným zajímavým lidem tím, že jsou dílem státotvorní, dílem nestátotvorní, podle toho, jsou-li od přírody optimisti nebo rejpalové nebo neurastenikové, tiší nebo hluční, bojovní nebo mírumilovní. Dokonce bych bez rozmýšlení řekl, že jako stav jsou co do státotvornosti méně výrazní než jiné stavy; neboť ve většině případů mohu například od řezníka očekávat státotvornost mladočeskou a od krejčího státotvornost národně sociální, zatímco o spisovatelích, jak známo, by každý takový dohad byl tuze nespolehlivý. Tolik prima facie.

Přesto si položme otázku, je-li naše literatura nějak zvláště státotvorná. Kdyby opravdu byla, museli bychom její jména nacházet všude tam, kde jde o velké veřejné zájmy, o otázky veřejného svědomí, o úkoly konstrukce a reformy. Museli bychom české spisovatele nějak nápadněji slyšet v takových veřejných věcech, jako je dejme tomu mírová organizace světa, výchova, socialismus, tisk, justice, parlamentarism a tak dále. Museli bychom je mít na očích tam, kde se o něco bojuje nebo na něčem pracuje ve jménu naší národní společnosti. Pokud je mi známo, čeští spisovatelé se v těchto a jiných věcech tak tuze nedávají slyšet; dokonce daleko méně než v jiných státech. Nevytýkám jim to; většinou nemají ani dost autority, ani dost praktické orientace, než aby se mohli projevit jinak než moralistním kázáním. Nicméně zůstává faktum, že náš literární stav naprosto nevyčnívá činnou státotvorností nad jiné lidské stavy. Švehla se jistě vyznal v politické vlastnosti, která se jmenuje státotvornost; měli byste ho slyšet, co někdy říkal o státotvornosti českých intelektuálů, myslím, že právem.

Vemte si proti tomu literaturu anglickou: Kipling se svým velkobritským jingoismem; Chesterton se svým programem agrárním a maloanglickým; Shaw se svou sociální výchovou; Wells se svým povoláním reformovat všechno na světě; jací to jsou činní a expertní státotvorní duchové. Pravda, každý z nich si představuje britský stát a řád světa jinak; ale když už se o ty své koncepce pohádají, nežvaní o státotvornosti, nýbrž řeknou si své mínění o výchově Angličanů nebo o ženské otázce, o nezaměstnanosti a krizi průmyslu a jiných velmi určitých věcech, jež koneckonců něco znamenají pro budoucnost jejich vlasti. Čeští spisovatelé se prou o pokrok nebo o náboženství, o špatnou kritiku nebo o kozí chlup; mé srdce by se dojalo, kdybych se stal svědkem, jak dejme tomu přítel Durych doráží na přítele Medka pro státotvornou otázku pauperismu nebo ochrany hranic. Ale opět pravím, pokud je mi (...)

(......)