Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ROZHLAS A SVĚT

Už několik lidí se pokoušelo mně vysvětlit, jak to vlastně přijde, že se z toho řine muzika, řeči a jiné zvuky, ale marně; jakmile začali házet slovy jako kondenzátor, akumulátor, variometr, izolace a tak dále, byl jsem ztracen; nejsem si ani jist, není-li tam také kardanový převod, rubínová ložiska, rovnoběžník síly a jiné technické věci, které mi až doposud zůstaly tajemstvím. Na celé věci jsem pochopil hlavně toto: když se otočí takový černý knoflík, začne to hrát nebo mluvit, a když se knoflík otočí zpátky, přestane to dělat hluk a rozhostí se příjemné ticho. Je to veliký pokrok proti parlamentu, schůzím, divadlu a společnosti, kde takového knoflíku není.

Vedle toho má rozhlas tři veliké přednosti, které dokonce mohou mít vliv na náš lidský svět.

1. Především rozhlas ve svých důsledcích znamená návrat k domovu. Chtěl-li někdo dříve naslouchat orátorům, musel se odebrat na schůzi nebo aspoň do hospody; nyní se za týmž účelem odebere domů. Chtěl-li se za starých časů člověk oddávat rozkoším hudby, musel jít do koncertu nebo jinam mezi lidi; dnes může jít prostě domů. Může jít domů, chce-li tancovat nebo přeje-li si slyšet anglického krále; chce-li se dozvědět poslední novinky, může si je jít vyslechnout domů. Je sice pravda, že se tím do jisté míry podporuje lidská lenost, ale na druhé straně přicházejí k lidem do jejich domu četné hlasy života, které dříve byli líní vyhledávat a slyšet. Je podivný fakt, že do čtyř stěn našeho příbytku se dnes vejde širší a širší okruh světa. Vracíme se do svých domovů jako do končiny daleko rozsáhlejší, než je ulice nebo koncertní síň. Má to své nevýhody jako všechno na světě. Znám například jednoho jemného básníka, kterému jeho přátelé pořídili takovou tu černou bedničku s knoflíkem; od té doby je ztracen; cítí jakousi morální povinnost vyslechnout všechno, co se mu od rána do noci v rozhlasu povídá neb hraje. Nemá dost brutální síly, aby tu bedničku umlčel; zdá se mu to nezdvořilé a hrubé, jako by někoho nechával marné klepat na své dveře; má za to, že musí vyslechnout každý hlas, který se domáhá slyšení. Nyní mu zbývá jediná naděje, že jednoho dne se něco v té bedničce pokazí nebo opotřebuje a on bude zbaven Hlasů, které k němu přicházejí.

2. Tento návrat domů, způsobený rozhlasem, je fakt víceméně osobní, avšak rozhlas má nebo aspoň může mít následky sociologického řádu. Už několik (...)

(......)