Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SVĚDECTVÍ O JAKUBU DEMLOVI

Stalo se, co se dalo čekati a před čím jsem Jakuba Demla včas (bylo to na tomto místě) varoval: jeho záznamy hovorů s Otokarem Březinou, které vydal s poněkud okázalým titulem Mé svědectví o O. Březinovi, vyvolaly pohoršení; ti, kdo milovali Březinu, nemohou jaksi uvěřit svým očím, že by se harmonický poeta občas projevoval in camera caritatis způsobem tak málo odpovídajícím představě, kterou jsme si vytvořili o básníku Březinovi. Ta jistá nesrovnalost mezi básnickým typem Březinovým a Demlovým svědectvím o zesnulém člověku dopadla ovšem špatně pro Jakuba Demla; četl jsem na nejednom místě naznačeno nebo rovnou řečeno, že ty jisté méně sympatické výroky a názory vkládá Březinovi do úst Deml sám, že je nějak pokřivil nebo že domnělými slovy nebožtíka, který se už nemůže bránit, vyrovnává své vlastní účty a malicherné antipatie.

Je přirozeno, že nám všem musí záležet na uchování uctivé a ozářené památky Březinovy: ale ne za cenu křivdy na někom jiném. Žádná legenda nestojí za to, aby vrhala nespravedlivý stín na druhé. Není pochyby, že Jakub Deml neučinil dobře vydav své hovory s Ot. Březinou; ale od této chyby je ještě daleko k vědomému falšování slov a názorů Březinových. Jakub Deml ublížil památce Březinově; to však nás neopravňuje přisoudit Demlovi vinu jinou a těžší.

Když jsem listoval v Demlově Svědectví a nalézal místa, která na tolika stranách vzbudila pohoršení, vzpomínal jsem na hodiny a dny, které jsem mohl strávit s Otokarem Březinou; mohl bych je spočítat na prstech, ale tím lépe jsem je podržel v paměti. Leckteré místo v Demlovi se ve mně ozvalo souzvučnou vzpomínkou: tak o věcech, tak o lidech mluvil i se mnou Březina – s výhradou odstínů; o to nebo ono jsem se s ním kdysi přel; ten nebo onen jeho názor mne tehdy zabolel zklamáním. Bylo by ušlechtilejší jej nepublikovat; ale stalo-li se to, máme právo jej vydávat za podvrh a lež? Ledacos, zdá se, Deml dost přesně nepochopil; ale málokdo by postačil na Březinův kulturní eklekticismus a univerzální erudici. Na Otokara Březinu je Jakub Deml svědkem poněkud naivním; ale pokud mohu podle své zkušenosti soudit, není svědkem křivým.

Svědectví Demlovo – stejně jako každé jiné – selhává v tom, co na Březinových hovorech bylo nejkrásnější: to, co jsem kdysi srovnával s preludováním varhaníka, který pro svůj vlastní požitek spřádá hudební motivy a variace v umné a bohaté kontrapunkci; byly to chvíle, kdy se Březina odpoutal od skutečnosti a prostředí a splýval s jakýmsi duchovním absolutnem, kdy snoval nekonečnou (...)

(......)