Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HOVORY S KARLEM ČAPKEM

Pane doktore, redigujete Knihovnu životní moudrosti. Dal jste popud k jejímu založení. Co byste nám řekl o jejím poslání?

Po mém soudu každé čtení je do jisté míry poznávání – i čtení románů. Jsem už takový Bildungsphilister – takový věčný chlapec –, těší mě dovídat se a poučovat se. V dnešní době specializace zájmů považuji za užitečné pro sebe i pro jiné vychovávat, pokud to lze, sebe i jiné k jakési univerzálnosti. Pokud možno, znát všechno, zajímat se o vše. Už leta jsem záviděl devadesátým letům knihovnu Pelclovu a Laichterovu. To byl takový pokus shrnouti poznání své doby. Dnešní době scházejí ty širší obzory. Jeví se to v politice, literatuře i jinde. Vždycky si myslím, jak ideální by byla ediční činnost, která by tomu mohla čelit. I pro nás je nutno ponenáhlu sbírat materiál ke kompletní univerzální kultuře, sbírat poznatky i myšlenky, fakta i zásady. Knihovna životní moudrosti je jen částečkou toho, co bych si přál pro dnešního čtenáře. Ta moderní kultura, jež se má sbírat, musí být kultura demokratická, přístupná každému. Najít tu fazónu a způsob přednesu jsou těžké věci, ale dá se v tom hledat a zkoušet. Jak je vidět na prvních svazečcích této knihovny, věnoval jsem hlavní pozornost bohemikám. Vybral jsem z českého života věci, které pořád zapadají, ale které by měly mít stále živou hodnotu, tak kupříkladu taková Česká přísloví, Vymazalova Zrnka aj. Benešův Rok 1848 ukazuje nám tradici, která tu je, aniž o ní víme. Doufám, že mi také Peroutka udělá pro knihovnu výbor z Havlíčka.

Člověk si musí vždycky uvědomit, pro koho co píše. I jako novinář, i jako autor si musí stále říkat: vychovat, vychovat, vychovat. Výchova není v tom, poučovat lidi nebo jim dělat kázání, ale dát jim příležitost, aby sami mysleli, aby sami srovnávali.

Vyšel ode mne impuls, aby Aventinum vydávalo Angloamerickou knihovnu, ne jako mustr, ale aby český člověk mohl srovnávat. Radil jsem k vydávání Zeměpisu a Rostlinopisu. Knihovna Plutarchos má vychovávat k hlubšímu uznání osobností. Tyto edice plní druhou část úsilí o moderní kulturní univerzálnost.

Co sám v nejbližší době vydáte?

Knihu Na okraji literatury. Není to sbírka kuriozit. Obšírně se referuje o sbírce čtrnácti básní, které vyšly ve 220 exemplářích na holandu, ale o to, co se dostane do ruky statisícům, co je literární potravou velkého počtu, o to se lidé málo zajímají. I v tom směru je třeba trochu více demokracie. Máme si toho aspoň všimnout. V tom jsem viděl mezery. Když jsem to psal, chtěl jsem se poučit sám, co vlastně mám psát. Mají čtenáři právo, aby byli ukojeni literaturou ve svých živých a třeba naivních potřebách? Má to básník dělat, je to dobré? Při psaní této knížky jsem si uvědomoval, co vlastně je posláním literatury.

Dále vydám pohádky pro děti. Když vidím malé děti od čtyř od pěti let nahoru, tak mě u nich překvapuje ta frenetická potřeba jazyka, jak milují slova, jak jsou šťastné, když najdou nové slovo. Myslím tedy, že dětská literatura má mít (...)

(......)