Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JAK JSEM K TOMU PŘIŠEL

Přednáška pro rádio

Když mně bylo uloženo, abych něco řekl o své literatuře, napadla mě především otázka: jak jsem vlastně k tomu přišel, že jsem se stal spisovatelem. Tatínek, sám lékař, mne od malička navykal na myšlenku, že budu lékařem; já sám po několika jiných plánech (například jít za konduktéra) jsem také počítal s tím, že budu doktorovat. Nechci svalovat na jiné odpovědnost za to, že se můj život nakonec obrátil jiným směrem; ale upřímně řečeno, největší vinu na tom má domov a rodina.

Předně tu byl tatínek, venkovský doktor a krom toho pěkný příklad někdejší – dnes už velmi nečasové – generace buditelů. Byl veliký čtenář; od dětství nás zásobil knížkami, což nám nijak nevadilo, abychom víceméně potají nepročítali jeho celou knihovnu od Havlíčka a Nerudy po Soudní lékařství. Mimoto náš starý pán dělal politiku, řečnil na táborech lidu, přednášel dělníkům, předsedal místním ochotníkům a byl okresním básníkem; ještě dnes ho vidím, jak po večerech v tichu ordinace vonící karbolem skládal slavnostní proslovy a pak je pohnutým hlasem předčítal rodině. Protože byl veliký a silný, napodobili jsme ho my kluci s nadšením; už od nějakých osmi let jsme skládali veršované vinše a jinou toho druhu příležitostnou poezii. Rád to viděl a povzbuzoval nás. Tehdy – bylo to v době kolem Národopisné výstavy – zapisovala naše maminka národní písně, pohádky a pověsti; to k nám chodili dědové a tetky z toho kouta světa kolem Babiččina údolí a zpívali a vypravovali nad hrncem curifindy, zatímco tatínek sbíral lidové výšivky, truhly a keramiku a starožitnosti; bral to od lidí místo honoráře – ledacos je z toho v Národopisném muzeu; také snad maminčin fascikl národních písní a pohádek tam někde zůstal.

A pak jsme měli babičku, paní mlynářku z Hronova, zbožnou, moudrou a přitom veselou jako skřítek, plnou písniček, úsloví, pořekadel a lidového humoru; byla živým ztělesněním lidového ducha i jazyka našeho kraje. Čím déle píši a pracuji v našem jazyce, tím více si uvědomuji, co všecko mám po ní a co jsem se od ní naučil a učím se podnes.

Maminka byla v rodině živel romantický; byla planoucí, (...)

(......)