Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O TAKZVANÉ KRIZI DIVADLA

I. Obecenstvo

To, čemu se říká krize divadla, nespadá vjedno se současnou krizí hospodářskou a nemůže jen jí být vysvětlováno. O krizi divadelní bylo lze mluvit už tehdy, když se nám většinou ani nesnilo o nějakém snížení životní úrovně. Rozumí se, potíže, do kterých divadlo pořád víc zabředá, jsou a byly od počátku také povahy hospodářské a sociální; ale vedle nich a s nimi se zhoršují i podmínky kulturní, a posléze je tu handicap daný samotným systémem našeho divadelnictví, které z předválečných dob zdědilo a houževnatě udržuje jistý provincialismus, jenž čím dál tím víc zatěžuje náš divadelní život, nebo spíš paživot. To vše spolu souvisí: například z ohledu na kasovní úspěch snižují divadla rok za rokem úroveň repertoáru; přitom abonentní systém, který má divadlům dát takzvanou bezpečnou finanční základnu, je zároveň uvádí v těžkou závislost na jejich kmenovém publiku; a toto publikum se rok za rokem zhoršuje jednak tím, že si rádo zvyká na tu nižší kulturní úroveň, která se mu tak ochotně nabízí, jednak tím, že vlastně ustrnulo ve veliký štamtiš, který se už ani kulturně neomlazuje, ani sociálně nerozšiřuje. Z řady důvodů musí se tedy analýza dnešní divadelní mizérie počít u publika.

1. Díváte-li se do hlediště, shledáte, že nejnápadnější změnou (proti letům Páně dřívějším) je úkaz, že návštěvníci divadla se rekrutují ve zdrcující většině ze starších ročníků. Mládí (nejen to levé) chybí, a ubývá ho v divadle napořád. Příčiny: rostoucí převaha sportovních zájmů nad kulturními v mladé generaci; soutěž kina, jež svou intelektuální úrovní je mládeži patrně bližší; zproletarizování vzdělané mládeže; ale vedle toho: fakt, že divadlo přestává být duchovní událostí a že se o to už málem ani nepokouší. Spokojuje se se svým letitým publikem, které víc vynáší a celkem míň žádá; aby divadlo myslelo na obecenstvo budoucí, na to nemá patrně ve svých aktuálních starostech chuti ani pokdy.

2. Druhý nápadný úkaz: divadlo přestalo být lidovým svátkem. Tytam jsou bývalé slavné neděle, kdy divadla bývala napěchována jiným, prostším a vděčnějším publikem než o dnech abonentních. Stěží lze říci, že je to vina divadla; jsou to sociální a kulturní poměry, které přerostly divadlu přes hlavu. Faktum prostě je, že takzvaný širší lid (bez rozdílu tříd) už nepovažuje divadlo za svou věc.

3. Tedy divadelní produkce je dnes naprosto a způsobem rozhodujícím odkázána na poměrně tenkou a neměnnou vrstvu buržoazie starších generací; to fatálně znamená, že divadlo je nuceno exploatovat tuto velmi omezenou vrstvu divadelních zájemců co možná nejrychlejším střídáním kusů, chrlením polohotových novinek, usilovným ždímáním jednoho a pořád téhož houfce diváků; za druhé smí servírovat těmto svým spolehlivým zákazníkům většinou jen to, co jim zaručeně vyhovuje, – tedy hlavně takzvané salónní hry a podobné konfekční zboží; za třetí místo hereckého umění ansámblového pěstuje systém favoritů, miláčků té dané společenské vrstvy; za čtvrté (...)

(......)