Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

AUTOR O KRITIKOVI

Vážená redakce!

Pan Fr. Götz odpovídá v Národním osvobození na můj dopis z předminulého čísla Přítomnosti. Předně ocituji věci,. se kterými se nepolemizuje: “… autorská povýšenost a zloba… s gestem uraženého veličenstva… pojal sebe jako génia a svého kritika snížil na hlupáka… hlavně se staví nechápavým…” Tyhle verbální manýry literátského federfechtýřství z předválečných let bychom snad už mohli hodit do starého haraburdí a mluvit k věci, ne? Tedy pan Götz má toto co říci:

1. “Že chestertonovského starého četníka vložil (Čapek) do děje jako hlásnou troubu svého subjektivního názoru na oblasti (!) lidské spravedlnosti a svého trochu rozměklého humanismu (chce-li p. Čapek citát, ať si přečte poslední odstavec na str. 148); celá konstrukce děje ukazuje, že Čapek je při tomto četníkovi, že s ním souhlasí, že vyjadřuje i jeho přesvědčení.” (Snad p. G. míní: že jím vyjadřuje své přesvědčení – to je ostuda, jak už se nedovede česky psát.)

Nic platno, musím tedy citovat ten odstavec: “… řekl Gelnaj: Jenže, víte, vražda na vesnici, to se nemá tak brát. Vy jste městský člověk, vy do toho tak nevidíte. Kdyby to byl loupežný mord, tak budu… čuchat jako vy. Ale vražda v rodině –… Zavraždit pro peníze, to je jasné, to se udělá jedna dvě; ale považte, týdny a týdny to v sobě nosit, po dny a noci si to rozvažovat – to máte, Biegl, jako byste si čuchnul k peklu.” Tážu se normálního čtenáře, je-li toto “subjektivní názor na oblasti lidské spravedlnosti a trochu rozměklý humanism”; čistota a pořádek v pojmech je předpoklad veškeré kritiky. “… Čapek je při tomto četníkovi.” Ano, stejně jako při Hordubalovi a Polaně, Míšovi, Bieglovi a kdekom, protože to pro autora nejsou pimprlata z papíroviny; to patří nejhlouběji k věci – ale tomu pan Götz nemůže rozumět.

2. “Ať si p. Čapek přečte kapitolu VI.… a pozná, že se starý četník posmívá, když Biegl chce z rodinné tragédie vypreparovat jasný kriminální případ; a úsměv Gelnajův má rysy úsměvu autorova.” Nechme úsměvy stranou. Posmívá-li se starý četník mladému zajíci, je v tom, domnívám se, spíš atmosféra četnické stanice než autorův “subjektivní názor na oblasti lidské spravedlnosti”. Nebo řekněme to jinak: posmívá-li se starý četník mladému, je v tom kus autora; ale kus autora je i v mladém četníkovi, který říká: “Mně se líbí zjistit pravdu. To je, Gelnaji, práce pro chlapa.” Autor je v Hordubalovi i v jeho vrahu, v sedlácích i v soudcích; není-li v nich a s nimi, jsou to špatné figury, stíny a pouhý papír. Není dovoleno, pane, není počestno přišpendlit autorovi na záda figurku, vystřiženou z jeho díla; jen celek díla s celým svým obsahem života – je autor.

3. “Jeho Gelnaj je vším všudy (...)

(......)