Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PAST KRITIKŮ A JEJÍ DŮSLEDKY

Nejprve – aby nic nepřišlo nazmar – hrstka citátů:

“Pustá ubohost Čapkova názoru…, prostě fixlování…. zlobná vášeň, jež vede K. Čapka…, diletantský názor…, literaturou zbohatlý Čapek…, nemožné kalení vod…” (Fr. Götz). “Čapkovy pojmy a názory o kritice jsou tak primitivní…, je prostě absurdní…, je komické…, volá do nebe…, Čapek se tváří udiveně…, pomíjí smysl a podstatu kritického referátu větami libovolně vytrženými z celkové souvislosti a násilnč spojovanými…, libovolná kombinace polemiky vydrážděné Čapkovy fantazie…, tuto větu prohlašuji za nactiutrhačnou” (A. M. Píša). “Pomluvil a zdiskreditoval odpůrce…, aby to bylo ještě bezpečnější, zmatou se základní pojmy o kritice…, K. Čapek přiznává kritice jen jakousi lokajskou podřadnost…, leze nám už z krku ten mentorský humanismus, jehož rubem je nedůtklivá ješitnost. Leze nám už z krku ta mravní a kulturní diktatura, jež povýšeně a ,fouňovsky‘ soudí kdejakou hodnotu, jako by měla patent na pravdu a počestnost” (Mir. Rutte). “Sáhlo se nebojácně na bolavý zoubek Karla Čapka…, žádná obhajoba tu nepomůže…,

modla se povážlivě naklání” (Lidové listy). “Povídají Čapci: kritika je na psí. To proto, že mají asi prázdné obě kapsy” (Večerník Práva lidu).

S díky přijal a puntík. Svým článkem o Pasti jsem poskytl kritikům příležitost, aby mne spořádali podle chuti; doufám, že řekli naplno vše, co měli na srdci, a mohu tedy pokračovat. Ano, udělal jsem útok na kritiku; chcete-li, byl to útok hrubý, paušální, provokativní, osobní – račte si posloužit. Mám totiž svou zkušenost, že u nás se nedařívá vyviklat lidi po dobrém z jejich pojmového a názorového pohodlíčka. Před rokem byl učiněn pokus vyvolat sérií článků diskusi o některých pojmech, se kterými se v našem veřejném i kulturním životě hantýruje nečistě nebo mlhavě. Nebylo diskuse. Zkuste, dejme tomu, vykládat urbi et orbi něco obecného o politických nemravech; nikdo ani nezamžourá. Musíte napsat, že se řečených nemravů dopouští ta a ta partaj; teprve pak se dočkáte jakéhosi živého zájmu a odpovědi, byť to bylo tyčkou od plotu. Chcete-li, aby se mluvilo o věci, musíte z ní udělat něčí věc osobní. I to je symptom duševní letargie, ve které žijeme.

A teď tedy mohu připomenout, proč jsem svůj minulý článek nazval Pastí kritiků. Nikoho nenapadlo, že rozvíjím-li celou tasemnici hladce kontradiktorních citátů, musím patrně (s takzvanou logickou nutností) téměř polovinu z nich považovat za správnou nebo za správnější, než je polovina druhá. Má hromadná citace šla s plným vědomím proti srsti všem; chtěl jsem jí vyvolat určité odpovědi a těch se mi zhruba dostalo. Podívejte se teď znovu na ty citáty; jsou mezi nimi docela cenné kritické poznatky: například to, co píše vd. (České slovo) o Šrámkově erotice, je objev téměř definitivní; velmi pěkné je, co píše Karel Sezima o formální experimentaci, ne špatně vystihuje Miroslav Rutte psychologický typ Šrámkův, dobré poznámky najdete i u vz. (Zvon), a dokonce u Ant. Veselého. (...)

(......)