Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O ČESKOU PROZÓDII
Roman Jakobson: Základy českého verše

V této velmi odborné knize dokazuje mladý ruský slavista Jakobson, že přízvučná metrika, jak ji předpisuje nebožtík Král, neodpovídá z důvodů, jež autor nazývá fonologickými, duchu češtiny a že český verš by měl býti spíše časoměrný. Přiznávám se, že nejsem s to posuzovat ani vyvracet filologickou argumentaci autorovu; avšak pokud jde o verš, je to i otázka sluchu. Dnes snad již není pochyby, že Králova mechanicky přízvučná prozódie nevyjadřuje plně básnickou praxi; i obecná řeč se namnoze odchyluje od školních pravidel přízvuku – přízvuk se při vzrušené řeči posunuje, větný důraz se klade často na slabiky teoreticky bezpřízvučné a tak dále; a posléze verš přízvučně zcela korektně členěný může znít foneticky jalově a nemelodicky. Nicméně mám za to, že Jakobson, odmítaje přízvučnou metriku, vylévá s vodou i dítě; pravíme-li, že Králova prozódie je nedostatečná, znamená to, že je nedostatečná, ale nikoliv, že je špatná. Přízvuk člení verš jen dynamicky; avšak melodie verše, jeho akustická bohatost a barva záleží více na jiných činitelích prozodických, k nimž patří zejména časomíra. Krásný, přirozeně hudební verš není jen přízvučný a nikdy nebude jen časoměrný; spojuje obé způsobem tak složitým, že snad nikdy nebude lze jej bezvadně vyložit prozodickou teorií. Řekl bych, že sama melodie českého verše leží v časoměrném vlnění kvantit; ale chtějte předpisovati melodii! Kdybychom se probírali hudebně nejkrásnějšími českými verši, shledali bychom, že ovšem jsou to verše přízvučné, ale bohatě prostoupené rytmem délek; nenahlížím, proč by se mělo odmítnout přízvučné rytmování, které přece v rukou (...)

(......)