Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZIMA 34

Snad se mi to jenom zdá; ale mám silně ten dojem, že nastalo jakési ticho. Zdá se, že se před několika lety křepčeji a mohutněji mávalo perem, že bývalo hlásáno víc rozmanitých kulturních programů a duchovních cest, a že vůbec bylo víc ochoty stavět se duchovně v čelo lidí a vyvádět je, jak se říká, ze zmatku doby. Kupodivu bylo to v době (jak vidíme) poměrného blahobytu a nemalého životního bezpečí. Dnes je v každém ohledu hůř; dnes nejde jen o hmotné věci, ale i o vedení lidských myslí, jde o víru, důvěru, odvahu a podobná viatica, bez kterých se nám těžko půjde dál; nuže, zdá se, že právě v této těžší a horší době kultura, inteligence, duch vzdělaný a tvořivý má nějak tuze málo co říci.

Pravda, ono se říká: inter arma silent Musae. Doufejme, že se za pár tisíc let i Múzy poněkud vyvinuly a nejsou už éterickými bytostmi, které plaše umlkaly mezi drsnými válečníky. Myslící duch není motýlek, který se vynořuje jenom za slunných jiter a delikátně se ukrývá za dnů bouřlivých. Naopak, mohli bychom říci, že třesk latinských zbraní dávno umlknul, kdežto antické Múzy mluví dál. Děj se co děj, duch nemlčí nikdy, leda tenkrát, když se zříká sebe sama. Duch, který mlčí, je jako řeka, která váhá téci; my tomu říkáme, že vyschla. Už z biologických důvodů můžeme mít za to, že inteligence není přepych, který si život dovolil z jakési hravosti a za podmínek zvláště příznivých, nýbrž že je to spíše nástroj, který byl vytvořen k přemáhání překážek a k lepšímu postupu života.

*

Myslící a poznávající duch nemlčí nikdy, ledaže se zřekl myšlení a poznávání. Tím ovšem není řečeno, že napořád stojí na tribuně a slavnostně káže shromážděným zástupům. Aktivní inteligence není pan učitel, který na pódiu vykládá žákům, co si mají myslet, nýbrž muž skloněný nad zkumavkou, životem nebo textem a hledající nějaký poznatek. Řekněme si v prvé řadě, že inteligence tu není k tomu, aby vedla, nýbrž aby poznávala, dále aby učila ty druhé, jak poznávat a rozeznávat, a konečně aby nedovolila sobě ani jiným hřešit proti Duchu svatému. Nu, řeknete, tohle je nám kázání! Tož dobře, abychom nekázali věčné pravdy: asistujeme jednomu z největších kulturních debaklů v dějinách světa; jeden celý národ, jedna celá říše přistoupila duchovně na víru v živočišnost, v rasu a podobné nesmysly; prosím, celý národ i s univerzitními profesory, faráři, literáty, lékaři a právníky. Myslíte, že by se mohla taková animální doktrína hlásat, kdyby každý vzdělanec v oné vysoce vzdělané říši pokrčil rameny a suše řekl, že takové primitivní voloviny nedělá s sebou? Tady se nestalo nic menšího než nesmírná zrada vzdělanců a budí to hroznou představu o tom, čeho je inteligence schopna. Mohlo by se uvést příkladů víc, a nejenom z té jedné země. Všude, kde se děje násilí na kulturním lidství, nalézáme vzdělance, kteří to hromadně provozují s sebou, a dokonce se přitom ohánějí ideovými důvody. To už není krize nebo bezmoc inteligence, nýbrž její tichá nebo náramně činná komplicita na (...)

(......)