Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TÉMĚŘ KUS NOETIKY

V mém posledním článku bylo tu vysloveno mínění, že intelektuál je člověk, který obyčejně daleko víc odmítá a zavrhuje než jiní smrtelníci. Promiňte, že u té stránky je nutno ještě prodlet. Intelektuální čtenář, který se rozhodne uznávat řekněme Odona Vitoraze za velkého básníka, čerpává z toho ten zvláštní důsledek, že pokládá všechny jinaké autory za svrabaře, škrabáky třetího řádu, a vůbec překonané veličiny. Kdo uznává Voskovce a Wericha, má útrpný úsměv pro nebožtíka Vojana, a ten, kdo přiklonil své srdce k malbě abstraktní, otřásá se ošklivostí před obrazem, jenž je podoben světu. Stejně je tomu mutatis mutandis i v hodnocení politickém: ovšem s tím rozdílem, že politik jiného chlupu platí nejenom za svrabaře, nýbrž nadto také za osobního lumpa a zrádce.

Tvrdím tedy, že tento způsob hodnocení a odmítání je většinou původu intelektuálského, i když se někdy stává úkazem davovým. Lid, ponechán sám sobě, je obyčejně snášelivější; ale může podlehnout sugesci, jež vychází z míst intelektuálně vedoucích, jako jsou například noviny. Víme ze zkušenosti, že máloco bývá horlivěji připravováno než takřečený spontánní odpor a že nic nevyžaduje usilovnějšího burcování a zpracovávání nežli národní (nebo jiné) instinkty. Hlas lidu je mezi všemi lidskými projevy zpravidla ten, kterému se musí nejvíc napovídat. Fakt je, že kladné i záporné hodnocení vychází většinou z lidí vládnoucích jazykem, perem a zásadami.

*

Když už je řeč o hodnocení, dovolte mi osobní poznámku. Bývám z příčin mně ne dost jasných nazýván relativistou; snad to má být nějaká pohana či co. Nuže, je-li co v lidském konání nenapravitelně relativní, je to hodnocení, neboť veškero hodnocení se děje se vztahem k něčemu. Housenky jsou dobré pro příští generaci motýlů, ale jsou nepochybně špatné pro pěstitele kapusty. Věci jsou dobré nebo špatné ve vztahu k naší osobě, k naší partaji nebo k nějakému danému účelu. Profesoru Rádlovi je Baudelaire špatný vzhledem k hodnotám mravním, kdežto Vítězslavu Nezvalovi je dobrý vzhledem k hodnotám poetickým. Celkem vzato, nejvíc se rozcházíme ve svých hodnoceních a obávám se, že v tom směru se nikdy nedomluvíme, neboť nikdo se nevzdá práva na své osobní hodnocení. Jak známo, je jedním z nejmarnějších podnikání přesvědčovat lidi, že je krásné něco, co se jim nelíbí. Táži se, co se nám zdá žádoucí: aby se lidé v tomto slzavém údolí spíš pokoušeli shodnout se, nebo aby se čím dál tím bujněji mlátili po hlavách? Snad připouštíte jako já, že shoda lidí stojí za věčný pokus; což ovšem zahrnuje předpoklad, že je možné je o něčem přesvědčit. Jak víte, to přesvědčování lze dělat také násilím nebo davovou sugescí; je dostatečně známo, jak a kde se to dělá – zejména za našich dnů. Ale je ještě jedna cesta, na které se lidé mohou a nakonec musejí shodnout, a to je cesta poznatků. Nikdo se nás neptá, líbí-li se nám Koperníkova soustava nebo ne; jelikož je to poznatek, přestává být věcí gusta a soukromého mínění. Já vím, že (...)

(......)