Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

INTELEKT A DEMOKRACIE

Užívám nerad slova dekadence. Myslím, že podle mínění pesimistů byl svět v úpadku od toho dne, kdy byl stvořen, a že už Adam pochmurně tvrdil svým synům, že to jde s lidstvem katastrofálně dolů, dávaje najevo vážné obavy, kam to takhle dospěje. Mám za to, že bychom název “dekadence” mohli rezervovat pro jeden životní stav: pro chuť k zániku. Dekadenti z fin de sičcle se kochali v představě, že spočívají choře a zajímavě na smrtelném loži přezrálé a vysílené kultury. Intelekt se ocítá ve stavu dekadence, je-li přitahován silami, jež znamenají jeho konec. Dekadentní je intelekt, který touží poddat se iracionálním démoniím, ať je to vůle, pud, nebo podvědomí, davové pohnutky, nebo síla násilnická; je dekadentní proto, že sám chce svému konci. “Verachte nur Vernunft und Wissenschaft, so hab’ ich dich schon unbedingt,” praví Mefistofeles.

Můžeme těžko bránit lidem, kteří se z únavy nebo pro nějakou jinou legraci rozhodli odříkat se rozumu. Nejsme tak starozákonní, abychom pro hříchy intelektuálů přivolávali zkázu na lidstvo; bohužel však otázka, co bude s intelektem, se netýká jenom intelektuálů, nÝbrž do velké míry osudu lidského rodu.

*

Dovoluju si tvrdit, že s osudem intelektu je spojen osud demokracie. To není dějinná náhoda, že novodobá demokracie vznikla právě v Anglii, kde filozofie nastolila zdravý rozum a zkušenost; není náhoda, že se Francouzská revoluce zrodila z rozumového osvícenství. Tím není řečeno, že demokracii vynalezli filozofové; tak jednoduché to není; spíš demokracie i rozumová filozofie jsou výrazem téhož stavu ducha, téhož životního optimismu, který důvěřuje, že i poznání, i řízení skutečnosti je věc rozumu, to jest zkušeností a důvodů každému přístupných. Filozofický požadavek svobody myšlení odpovídá přesně demokratickému požadavku svobody jedince. Co je pro myšlení svobodná kritika, to je pro demokracii veřejná kontrola. Ani rozum, ani demokracie nepřijímá nic z titulu autority, nýbrž podrobuje to svému zkoumání; neopírá se o moc imperativní, nýbrž o souhlas.

Abychom si ušetřili lacinou námitku: to ovšem neznamená, že demokracie, tak jak je, je ve všem všudy racionální nebo že řekněme parlament se nám jeví jako Chrám Rozumu. I v tom jde demokracie cestou rozumového poznání: že je věčně nehotová, že nás pořád zklamává a nutí nás ustavičně se vyrovnávat s novými a novými zkušenostmi. Nebudeme považovat demokracii za dosažený ideální stav, nýbrž za věčný úkol, tak jako věčným úkolem je poznání. Nečekejme od ní, že nám na všecko odpoví nebo že má po ruce remeduru na kteroukoliv naši bolest a svízel. Demokracie právě znamená, že jsme se zřekli zázraků a čarování; každý její krok dál se musí platit značnou námahou a trpělivostí. I demokracie bývá zneužito, jako se rozumu zneužívá k všelijakému chytráctví; ale což je na tomto světě něco chráněno před zneužitím?

Neprovádím komparaci; míním striktně a poctivě, že rozum a demokracie pocházejí z jednoho pytle. To není náhoda, že se každé (...)

(......)