Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

K ČEMU NABÁDÁ JIRÁSEK?

“… a kdyby občanstvo ve svém zápase zůstalo žijícími Múzami úplně opuštěno, ten boj za to stojí, aby se fronta občanská spokojila s tím, k čemu Čechy, Moravany a Slováky nabádali v dobách zlých spisovatelé mrtví.”

Tuto citovanou větu jsem nedávno četl v Poledním listě s nepříjemným pocitem. Předně se mi zdálo, že snad není slušno reklamovat mrtvé spisovatele, kteří přece jsou majetkem celého národa, pro nějakou frontu, ať občanskou, nebo jakoukoliv jinou. Za druhé mi tu něco scházelo. Nebylo tu totiž blíž řečeno, k čemu ti mrtví spisovatelé v dobách zlých nabádali Čechy, Moravany a Slováky. Je vážná otázka, zda je nabádali k tomu, k čemu obyčejně nabádá občanskou frontu Polední list a jeho dočasní komilitoni. Jistě je oprávněno vidět v mrtvých spisovatelích jakési autority ve věcech českého vlastenectví. Stálo by za to, ptát se velmi pozorně, k čemu nás svým literárním dílem nabádali. Například k čemu nabádá dílo Aloise Jiráska, jenž bývá nejčastěji citován, když je řeč o vlastenectví. (Promiňte, že si osobuji právo dovolávat se právě jeho; mimo jiné pohnutky je tu jakýsi těsný vztah krajanský; naše maminka byla z Jiráskova Hronova, tak jako náš tatínek byl z Babiččina údolí; člověk to nese s sebou jako kus domova a nedá mu to, aby to nehájil.) Ohlížím se po tom jenom jako čtenář, jako kdokoli z vás, kdo jste Jiráska četli; vím, že by to byl úkol pro literárního badatele, kterým nejsem.

Především si nemohu vzpomenout, že bych v Jiráskově díle četl něco velkohubého; že by tam někdo zplna hrdla hlaholil o národě a hlučně ukazoval na své vlastenectví. Jeho lidé buď dělají s sebou bez řečí a loajálně vojnu, jako třeba Chujava Slimáček, nebo roznášejí po kapsách knížky a osvětu, jako páter Vrba. Jsou to neobyčejně skromní a tiší, milí a nenásilní lidé; velicí v tom, jak se drží své pravdy a víry, stateční a houževnatí v obraně, ale nápadně málo agresívní. Ti lidé kolem sebe nemávají velkými slovy ani nedávají najevo nějakou (...)

(......)