Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O VÁCLAVU RABASOVI

Vím, měl bych začít nějak o výtvarných problémech v díle malíře Rabase; nebo měl bych se pokusit o výklad, jak to přijde, že poznáme na první pohled Rabasův obraz, ať je to krajina, neb (daleko řidčeji) zátiší nebo figura. Je jistá kvalita a konfigurace barev, která je čistě rabasovská; je jistá modř, kterou najdete jen u Rabase, jistá ryšavost, rusost, ostýchavá zeleň nebo těžká, rudá hněď, které by snad žádný jiný malíř do obrazu nedostal; a nejen to: jeho barevná škála i jeho malířské pojetí věcí má svou stálou, vysoce osobitou náladu, kterou bychom mohli vyjádřit jenom velmi citovými slovy, jako je ticho, šíře, rovnováha, tíha, pomalost, zralost a mír, – a tu jsme hned v pokušení mluvit o jeho selství, o jeho zemitosti, o jeho češství ve zvlášť plném a silném smyslu slova. Toto vše Rabasovi náleží po právu; ale nemohu a nedovedu vyložit to vše, a proto se přidržím jenom jednoho průhledu do jeho díla; a abych šel po pořádku, začnu cestou.

Cesta: je charakteristické pro Rabase, jak často protíná cesta jeho krajiny. Bývá to karlovarská silnice nebo okresní cesty z jeho Krušovic; jsou naprosto neromantické, užitečné a nevedou nikam do zapadlých a luzných horských údolí; jsou to právě obyčejné, užitečné, tvrdé lidské cesty, které tu nejsou pro tu krásu, nýbrž proto, aby sloužily. A tu mě napadá, jak se krajináři vyhýbají cestám, není-li to zrovna půvabná pěšinka tratící se v polích a lukách; jsou jim příliš prozaické a přetínají přírodu trochu nemilosrdně svou tvrdou a holou linií. Malíř impresionista měl jen zřídkakdy na svém obraze místo pro silnici; její geometrická perspektiva by rušila jeho perspektivu vzdušnou a její plochý, nahý povrch nenese na sobě oživenou hru světel a barev; byla by mu příliš skutečná, střízlivá a nemalebná. Rabas myslím je první malíř, který na tolika plátnech udělal z holé silnice přímo dominantu obrazu. Není to jen proto, že maluje svá plátna v širokých plochách a pásech, ale spíš proto, že se dívá na svět od gruntu jinak, nějak věcněji a hlouběji, nějak vědoměji než malíři světelných krajin. Cesta protínající kraj není toliko barevný a lineární úkaz na tváři země; silnice je cosi jako páteř, podle níž se rozčleňuje kraj; podle cest se seskupují pole a obce; každá silnice je prastarý základ struktury a organizace své krajové oblasti. Řekl bych, že kraj se modeluje podle silnic; chcete-li poznat složení kraje, musíte jít po jeho cestách. Rabas nejde za malebnými a nahodilými optickými výseky, nýbrž vyhmatává (...)

(......)