Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PEŠŤ

Naposledy jsem tu byl, stydím se to skoro říci, ale je tomu už osmadvacet let. Už tehdy tudy tekl Dunaj a byl stejně krásný jako teď; už tehdy byl na jedné straně budínský hrad a na druhé straně parlament ve své celé okázalosti; ale tehdy ženy nosily převeliké a kvetoucí (jak se tomu za oněch časů říkalo) vnady, takže můj tehdejší dojem byl, abych tak řekl, mohutnější.

Přesto návrat do Pešti je po některých stránkách návrat do minulosti; předně tu ještě existuje večerní korzo, které u nás v Praze po převratu naprosto vymřelo. Snad je to proto, že u nás se vyskytují kavárny jenom v prvním patře, takže zraky kavárenského národa jsou spíše obráceny k nebi a k různým zásadním a sporným otázkám; kdežto zde, v Pešti, je chodník slavného dunajského nábřeží pokryt samými kavárnami, takže se lidská pozornost může soustředit na pohybující se lidi najmě druhého pohlaví. Ale možná že to také souvisí s tím, že se tady celkem udržela společenská kontinuita starých časů.

Za druhé se tu ještě uchovaly staré rakousko-uherské uniformy; pro nás je to divný dojem, tak trochu jako neskutečný; měl jsem pocit, že se to snad bude natáčet jako historický film a že musím dát pozor, abych se nepřipletl před objektiv. Ale člověk si záhy zvykne na všecko, i na minulost, aspoň potud, že se jí přestane divit.

Zato těžší bylo nedivit se, po jak mnohé stránce Pešť připomíná Prahu: uprostřed stejně krásná, lyrická řeka, jenomže Dunaj je větší a teče obráceně, což mne ustavičně mátlo; potom hrad nad řekou a kolem hradu pěkná stará čtvrť, která připomíná uličky a náměstíčka našich Hradčan; potom celkem podobné tempo života – ano, až po tu kuchyni; i tady se jí dobře, hojně a rádo na rozdíl od některých jiných národů. A tak dále; ale nebylo pokdy na hlubší studia v tom směru, neboť bylo nutno věnovat své dny vážným a učeným zasedáním.

*

Zasedalo se jednak v Královské akademii věd a umění, kde předsedá arcivévoda Josef v modrém generálském kabátě a se všemi řády (pořád ten historický film!), jednak v parlamentě, tak bohatě vystlaném koberci a mramorem, jako by to byla nějaká velkobanka. (Nemohu si pomoci, ale kupole pešťského parlamentu mi pořád připomínala attilovské přilby tamní policie.) Řeč byla o humanitních vědách a o tom, co řecká a římská vzdělanost může a má dát dnešnímu člověku; rokující shromáždění však nebylo jednolitý sbor odborníků, nýbrž sbírka větších nebo menších celebrit z různých zemí a národů. V čele Paul Valéry, básník, kterého není třeba blíže představovat; tragická, duchovní, asketická tvář, veliká hlava myslitele na drobném a vyschlém těle. Tlustý a dobrý Duhamel, udělaný ze samé (řádně vykynuté) lásky k lidem. Pravoúhlý, přímý, statečný a skromný Thomas Mann. Salvador de Madariaga, Španěl a Ženevan, profesor a diplomat, řečník z nejskvělejších, ironik z nejjemnějších, intelektuál v nejlepším a téměř prorockém smyslu slova. Mlle Vacaresco, rumunská básnířka, drobná (...)

(......)