Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O DOKTORECH, PROFESORECH A UNIVERZITÁCH

V nedělním Českém slově měl pan prof. dr. Pelnář interview o Bílé nemoci, kde stojí psáno: “… byl jsem (na premiéře) nespokojen nejen za sebe, ale cítil jsem se bolestně pokořen i za všechny československé Sigeliusy, živé i mrtvé… Nebyla to zglajchšaltovaná říšskoněmecká klinika, jak mne jeden medik těšil. Karel Čapek by byl dovedl jasně naznačit, že mínil kliniku z říšskoněmecké konjunktury… A honily se mi hlavou myšlenky: jak je možné, že v tomto vážném dramatu českém je za vlasy přitaženo tolik trpkosti, ba pohrdání vůči naší klinické medicíně a našim… profesorům vůbec? U Karla Čapka jsme v tom nemohli hledati jen tak nahodilý nápad pro efekt ani výraz osobní zaujatosti – nýbrž kritický šleh vynikajícího intelektuála na poměry, které považuje za hodny pokárání. V pracích Karla Čapka bude přece i po letech kulturní historik hledat a nacházet zrcadlo národního života naší doby! Nestačil upokojit mé vědomí fakt, že se na našich klinikách, co pamatuji, nikdy neoctl takový Sigelius… Viděl jsem v tom… zvláštní kritický postoj části naší inteligence proti univerzitní vědě, ba proti univerzitám vůbec. Je to projev souřadný s mnoha jinými známkami doby.”

Pan profesor Pelnář promine, ale v jedné věci se velmi mýlil on, stejně jako ten medik, který ho těšil, že jsem měl na mysli zglajchšaltovanou říšskoněmeckou kliniku. Předpokládám totiž, že každý divák může poznat, že klinika profesora Sigelia není u nás; pokud je mi známo, nevládne u nás žádný maršál, nejsme diktátorským státem, nemáme nejsilnější armádu světa a neoddáváme se myšlenkám na vojenský výboj vůči slabším sousedům; myslím opravdu, že stát, jehož služebníkem je Sigelius, je asi tak protipól toho, čím jsme a chceme být my. Na druhé straně jsem vskutku nemínil pranýřovat ani zglajchšaltovanou říšskoněmeckou kliniku; předně by to, pane profesore, nedovolila naše cenzura, která divadlu nařídila změnit v mé hře i jedno jméno, jež náhodou znělo jaksi německy; za druhé ten diktátorský stát, ve kterém vládne maršál, není pro mne Německo, není Itálie, není Turecko, není žádný z evropských států, nýbrž je to kus obecného evropského politického a duchovního teritoria. Jak známo, otřásá se dnešní svět samými diktátorskými a nacionálními dynamismy různých denominací a forem; je to obecný úkaz, který by nebylo ani spravedlivo lokalizovat zeměpisně. Vlastí maršálovou není žádná skutečná země, nýbrž jistá skutečnost mravní a občanská, která se jeví v tom, že tolik lidí dnešního světa se odcizilo tomu (...)

(......)