Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1938

NĚKOLIK ÚSLOVÍ

Doba je vážná. Nebo situace je krajně vážná. Tohoto rčení se obyčejně užívá, když už je moc zle; v čemž je mlčky zahrnut zvláštní předpoklad, že dobám, které neoplývají mizérií, se jaksi nedostává té pravé vážnosti. Například doba je vážná, když jsou milióny lidí bez práce; naproti tomu ten stav světa, ve kterém skoro všichni lidé dělají v potu tváře něco užitečného, je uznáván patrně za nedosti vážný, jako by lidští tvorové pracovali a vydělávali si na živobytí z pouhé bujnosti a lehkomyslnosti. Nebo vážná je doba, když už se jenjen čeká, že spadne první letecká puma na nějaké město; naproti tomu je asi považováno za stav ne docela vážný, když se budují domy pro lidi, když se lidé rodí, když dožívají svůj život, když vyrábějí, když něco tvoří, když poznávají a tak dále. Řekli bychom, že tyto všechny činnosti jsou velmi vážné, dokonce vážnější než něco rozbíjet nebo někoho poslat na onen svět; kdežto doby, kterým se říká vážné, spíš porušují a rozvracejí tu velikou a ustavičnou vážnost lidského života. Vážné doby se obyčejně vyznačují tím, že strašně znevažují veškerý život. Vážné doby jsou ty, které dělají ze světa paseku. Říkáte, že doba je vážná? Pak to se jistě děje se světem zase něco nesmyslného.

Naše oprávněné nároky. Najdete je v každé politické nebo stavovské rezoluci. Najdete je v každém vypovědění války. Aniž bychom tu oprávněnost blíže zkoumali, upozorňujeme jenom na jeden pozoruhodný fakt: že ještě nikdo neřekl “naše neoprávněné nároky”. Naše nároky jsou vždycky oprávněné. Neoprávněné jsou toliko nároky jiné politické strany nebo jiného národa. Každý nárok, který je náš, je už ipso facto oprávněný. “Naše oprávněné nároky” je zbytečný pleonasmus. Nač tolik slov! Říkejte prostě “naše nároky”. Bude to kratší. A bude to daleko jasnější. Dokonce až brutálně jasné.

V zájmu naší cti nebo též v zájmu prestiže se vždycky něco energicky žádá, zejména pokud jde o čest národa nebo státu. Nepamatuju se, že by některý stát v zájmu své cti nabízel někomu něco dobrého a příjemného, například vrátit porobenému národu svobodu nebo odčinit nějakou křivdu. Není v zájmu cti něco poskytnout, nýbrž něco chtít. Jakmile se za sousedovým plotem začne mluvit o cti, je záhodno zavřít své slepice do kurníku a být připraven.

Vláda silné ruky se obyčejně pozná podle nápadného počtu četníků, vojáků a vůbec lidí po zuby ozbrojených. Zvláštní úkaz, co taková ruka potřebuje šavlí, aby mohla být silná!

Aby byl zajištěn mír, musí se obyčejně zvýšit zbrojení na zemi, ve vzduchu i na moři. Co dělat, je to tak; ale představte si, že by se stejně běžně a samozřejmě říkalo: aby v našem úřadě bylo zajištěno (...)

(......)