Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BEZECTÍ

Mám tu dvě nevyřízené věci; jsou jenom osobní a samy o sobě skoro malicherné, ale řekl bych, že z nich plynou některé obecné a veřejné závěry. Zdá se, že se u nás rozmáhá takové jakési bezectí; žádný z nás neví, nedočte-li se o sobě ráno v novinách, že je podvodník, plagiátor, vrah, bandita, zloděj koní nebo ostravská gorila; je to, jako bychom byli vydáni všanc kdekterému anonymovi, který zrovna neví, komu jinému udělat ostudu nebo čím jiným vyplnit nějaký špinavý kout novin. Dělá-li se tohle v tisku, můžeme rovnou odpřísáhnout, že tím spíš se to děje tam, kde se jenom mele hubou bez veřejné kontroly. Jdeme po ulici a cítíme, že nám vzadu na kabátě visí plivanec z neznámých úst. Je sporná otázka, má-li člověk v takové situaci nenápadně a důstojně spěchat dál, tváře se, jako by nebylo plivance na jeho šose, nebo má-li se obrátit a hledět, aby chytil majitele neznámých úst za límec. Dost dlouho to člověk zkouší s tou první taktikou; ale když to – rozumí se – nepomáhá, obrátí se a hledá příslušný límec.

*

Promiňte, je to límec Večerního listu. Tenhle orgán pana Jiřího Stříbrného si nenechá nic ujít, ani pana B. Fučíka. Tedy Večerní list onehdy s gustem citoval, že nějaký pan B. Fučík jaksi usvědčil bratry Čapky, že jejich knížka Jak vzniká divadelní hra je, aby se tak řeklo, plagiát z německé knížky Paula Lindaua Wie ein Lustspiel entsteht und vergeht z roku 1876, která “má nejen obdobný název, ale i námět” jako knížka bratří Čapků. Jsou tu prý sice nějaké rozdíly, ale “pod tím vším téma, motiv, situace jsou zcela tytéž, vzácně shodné”. S živou libostí pak cituje Večerní list slova páně B. Fučíkova: “Kritik by řekl unáhleně, plagiát a krádež‘, ale srovnávací literatura nic nepraví.” Načež se raduje Večerní list svými vlastními slovy: “K. Čapek, vysílající národu svoje mravoučné traktáty ze svého Olympu, dostal se do nepříjemné blízkosti – srovnávací literatury.”

Nuže, až dosud neměla srovnávací literatura tak špatnou pověst, aby její blízkost platila za zvláště nepříjemnou, ani tak špatnou pověst, aby se octla ve sloupcích Večerního listu. Pokud je mi známo, Večerní list se o literaturu obyčejně nezajímá; teprve když se z toho dá udělat nějaká ta ostudička, procitá jeho literární zájem. Nelze zajisté očekávat, že by Večerní list přinesl nezajímavou zprávu, že česká knížka Jak vzniká divadelní hra vyšla právě v němčině a v angličtině; ale aspoň přinese zajímavou zprávu, že česká knížka Jak vzniká divadelní hra je plagiát z němčiny. To je ovšem věc vkusu a nátury; dokonce i národní nátury.

Ale zbývá mi tu pan B. Fučík se svým Příspěvkem k srovnávací literatuře v Hostu. Nemohu se s ním přít o Paula Lindaua, od kterého jsem – přiznávám se kajícně – nečetl dosud ani řádky. Rád bych panu B. Fučíkovi jenom řekl, že asi není ještě dost sčetlý, aby prováděl srovnávací literaturu; kdyby byl sčetlejší, byl by zajisté mohl citovat já nevím kolik tuctů knížek a kolik set článků všech jazyků o tom, jak to vypadá v divadle za kulisami, (...)

(......)