Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1918

CHVÍLE ODDECHU

Všechno, co nás ještě včera trápilo, starosti, obavy, špatné zprávy, boj o živobytí a úzkost o národ, se milosrdně odsunulo; jsou to bolesti loňského roku. Za maličko, jistě už dnes, dolehnou znovu; ale než přijdou, dopřejte si mezi loňskem a letoškem chvíle oddechu.

Víte to dobře; tato válka jest nám hroznou bolestí. A tak trochu, abychom se ohlušili a zároveň si stavěli most do budoucna, jsme se hleděli zaměstnati – ještě včera; a dnes, za malou chvíli, znovu začneme přemýšleti, mluviti a psáti o tom, čeho nám je třeba a co jsme zanedbali, co nám zůstal dlužen život, co nám odepřely vlády a co všechno si musíme sami opatřiti, až přijde naše chvíle.

Školy, muzea, ústavy, divadla, knihovny, nadace, organizace, průplavy, železnice, veřejné budovy, společnosti, reformy a zákony.

Slovo “úkol” stalo se naším heslem. Pěstujeme svou vůli, stanovíme národní povinnosti a budoucnost, kterou si kreslíme, je budoucnost práce, úkolů a musení. Národní život si představujeme jako osnovu pilného a dobře organizovaného díla. Je něco nekonečně svůdného v takovém ideálu: vidíme do budoucnosti aspoň tak daleko, jak jsme vytýčili tyto úkoly; vrýsovali jsme do ní pracovní linie a to nám stačí, aby už pro nás byla tak trochu skutečností. A bůhví, je nám toho upřímně třeba.

Čtenáři, i já bych rád tuto lepší budoucnost učinil pro tebe trochu skutečností; ale marně se namáhám vymyslit úkol ještě neřečený nebo novou instituci. Mohu si jenom myslit, že jdu roku 1950 po pražské ulici a dívám se na pěkný veliký dům. “Pane,” ptám se kolemjdoucího, který si vesele píská, “k čemu je ten dům?” “Ale je to nějaká škola,” praví budoucí chodec. “Hezká škola,” pravím, “k čemu vlastně je tak krásná?” “Nevím,” praví budoucí člověk, “to se tak někdy podaří; ten, kdo ji stavěl, měl šťastný den.” “Tak tak,” říkám, “ale vy máte hezké šaty.” “To můj krejčí,” odpovídá chodec, “má šťastnou (...)

(......)