Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

OCHOČENÉ KOLO

Onehdy jsem si toho všiml: mladá maminka vedla na procházku asi čtyřletého prcka, a kluk vedl kolo: kolečko z rákosu, pěkně olepené barevným papírem, s dřevěnou rukovětí, ve které se to kolečko točí; a jak ten malý mužíček běžel, strkal to kolo před sebou, nu, a kolo se tedy točilo, a to bylo vše. Dlouho jsem jaksi nechápal, co a k čemu to je, a najednou jsem si vzpomněl: obruč! To má být obruč!

My kluci jsme totiž za našich časů honívali obruč. Ale to nebylo ochočené kolo sedící v dřevěné rukověti. To byla – nu zkrátka pravá obruč, divoká, romantická, prapůvodní obruč, železná, rezavá, těžká a neprodejná. Pravá obruč se musila především ukrást. Buď se musila sundat z nějakého sudu doma, či u sousedů, a tyto obruče, na jednu stranu zúžené, měly jankovitou náklonnost běhat dokolečka; věru nebylo snadné přimět je, aby běžely vpřed, a bylo k tomu třeba řádného třískání polínkem, a zejména náramného křiku. Druhý, vznešenější druh obručí se musil ukrást naproti u koláře; to byly těžké ráfy kol, obruče z valníků nebo z pivovarských vozů, jež uháněly drtivě a rovně jako lokomotiva; stěží jsme jim stačili a poháněli je krátkými údery polínka, pokud tento nádherný běh neskončil mezi nohama nic netušícího chodce, na něhož se bojechtivá obruč vrhla tankovým útokem. Obruče ze sudů útočily zcela jinak, úkladně, z boku, se lstivostí nepřekonatelnou; braly to šejdrem, stočily se zničehonic napravo nebo nalevo a vpletly se mezi nohy komukoliv, kdo tudy zrovna šel, ať to byl třeba pan Falta, nebo sám pan Edynek Moravec. Dále tedy patřilo k obručím polínko k pohánění, a posléze sportovní zápal; neboť úkolem obručí bylo nejen drtit překážky, nýbrž konat dostihy. Tehdy ještě nebyly automobilové závody; ale my kluci jsme je anticipovali, jako ostatně téměř vše.

Proti tomu kluci továrníků měli rákosové obruče, koupené i s hůlkou; ale ty nehonili po silnici, nýbrž po pískových cestičkách v parku za mřížemi, a naše obruče proti nim byly jako řeznický pes, takhle Sultán nebo Nyklíčkův Nero, proti znuděnému a (...)

(......)