Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ÚLEVA
K psychologii českého člověka

Vašek se vrátil domů bezmezně unaven a s těžkou hlavou. Rozsvítit lampu bylo nad síly jeho odhodlání; svlékal se tedy potmě, křečovitě zívaje a cítě po ramenou růsti dlouhé, plíživé mrazení. Co to jenom je, mrzel se nepokojně a rozvazoval si boty chvějivými prsty; ale nohy mu tak poskakovaly po zemi, že musil nohu po noze vzíti do náručí jako nemocné dítě a rozhořčeně přetrhávati zadrhlé tkanice. Konečně se mohl ponořit do peřin, a v tomtéž okamžiku se nad ním zavřela strašná závrať.

Když se z ní probral, cítil palčivé horko ve skráních a třas v údech; a tma byla taková, že byl skoro křičel hrůzou. Zavíral před ní víčka, ale ta ho dusila tak, že vytřeštil oči hledaje, na čem by utkvěl. Nic, jen útlačné, nedýchatelné a bezprostorné temno. Vašek zaúpěl. Přemýšlel, že by měl vyskočit a rozsvítit. Že by se chtěl napít vody. Že si musí přestlat. Ale zůstal ležet, přimáčknutý a zoufalý, s očima vyjevenýma do tmy. Nic, cítil, mi nepřijde ku pomoci.

Nevěděl, jak dlouho zápasil s mocnostmi temnot, ale posléze přitom napolo usnul. Zdálo se mu, že jde po ulici jaksi neúplně oblečen, bál se, že nemá kalhot, a ohlížel se po dveřích, kudy ven. Nohy mu zábly, avšak tisíckrát horší byla trapnost jeho položení, neboť neblahý osud ho vedl přímo do žofínského sálu, kde se konala jakási neobyčejná slavnost. Vašek pocítil, že sem nepatří a není pozván; tu dal se na útěk východem z nouze a nahoru po nekonečných točitých schodech. Když doběhl osmdesátého pátého patra, našel tam jen malou plošinu a dolů nové točité schody; ale již slyšel za sebou dupot pronásledovatelů. Okřídlen hrůzou letěl dolů, nekonečně dolů; v každém patře byla dvířka, avšak když je otevřel, spatřil malou kobku a v ní se už tísnil zástup stíhajících. Pak letěl Vašek ode dveří ke dveřím a neměl síly, aby si ušetřil jediného zastavení. Náhle schody končily u černých dveří; na trámci bylo napsáno křídou + K + M + B a za dveřmi ozval se hlas jeho otce. Vašek chtěl se do nich vrhnouti, ale nemohl, musil běžeti dál, pořád dokolečka, dokolečka, dokolečka přede dveřmi, jako v motolici; tu zaskučel v temném děsu a probudil se promočen studeným potem.

Když se sebral, bušila mu krev ve spáncích bláznivě rychle. To je horečka, pochopil. Nachladil jsem se. Snad je to zápal plic, myslil, ohmatávaje si prsa, a vzpomínal, kdo z lidí, jež znával, zemřel zápalem plic. A nikdo mi nepřijde ku pomoci. V náhlé hořkosti chtěl polknout sliny, avšak pocítil, že má hrdlo zpuchlé a zjitřené. To je záškrt, (...)

(......)