Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CHVĚJÍCÍ SE SVĚT

V tuto chvíli nevíme dopodrobna, co se událo tisíce mil daleko od nás, v Japonsku; nedošla dosud přesná čísla mrtvých a nevíme, naskočí-li ještě o tisíce nebo statisíce. Přijímáme cifry a jména, a stěží dovedeme pochopit, že ty cifry a jména znamenají lidi, kulturu, národ. Seizmograf, který je v nás, zaznamenává otřes velmi, velmi daleký; a nic víc?

Když roku 1755 sesul se Lisabon zemětřesením, pocítila tento otřes celá evropská vzdělanost; procitla z pohodlného optimismu a zachvěla se tváří v tvář neznámé hrůze bytí; otázky, jež klade člověk sobě a společnosti, byly náhle položeny prudčeji a naléhavěji; a člověk osmnáctého století položil otázku Bohu: Jsi-li, jak můžeš dopustit tolik zla?

Otřes, jenž roztříštil Tokio a zaplavil Jokohamu, zapálil Fukagawu a Sendžu a Jokosuku, rozbil Asakusu, rozmetal Kandu a Gotembu a Setagaju, vyhladil Hakone a pohltil Enošimu, není tak daleko od nás, jak povídají tato cizokrajná jména; je blízko, je na dosah našich srdcí a snad, snad i na dosah pomocné ruky; ale rozhodně dosti blízko, aby otřásl naším mozkem a probudil jej z letargie. Člověk dvacátého století nepoloží tváří v tvář této hrůze otázku Bohu, zda je, či není; ale položí otázku lidstvu, zda je, či není; a to je otázka, jež teď, a zvláště teď po světové válce, je hroznější a osudnější, než kdy byla jaká otázka po Bohu. Není to otázka humanity, nýbrž civilizace.

“Křižník ten a ten vyplul do Jokohamy, aby se tam účastnil zachraňovacích prací.” Je to dobře; ale kdyby všechny křižníky světa vypluly k Jokohamě plnou parou svých obrovitých kotlů, nestačilo by to a nebylo by tím učiněno dosti svědomí světa; kdyby všechny vlády světa poslaly sbírky a kondolence, telegramy a léky, není to dosti; kdyby zvonily všechny umíráčky a všechny vlajky světa byly spuštěny dopolou stěžně, je to málo a nic.

Zahynulo pět nebo šest set tisíc lidí zasutím, ohněm či vodou; zbořena jsou města jemné kultury a neúnavné práce; snad je to málo po strašlivé katastrofě světové války, a je to nadto tak daleko; a postihlo to národ jiné (...)

(......)