Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘEDTUCHY

Jsem nejspíš tvor vysloveně pozemský; nemám ani prorocké sny, ani nedovedu číst myšlenky, nejsou-li příliš hloupé; rovněž jasnozření se mi jakživo nepovedlo, a ačkoliv v mém bytě jsou tři pavouci (malý pavouček pod postelí, sekáč za kamny a jeden, takový černý a zádumčivý, na stropě), nenašel jsem dosud, jaké mají spojení s mým osudem. Přes tuto svou transcendentální neschopnost věřím v jistotu předtuchu. To je tak. Často si něco pomyslím nebo i řeknu, nebo pojmu nějaký plán, který chci provést. A zničehožnic ve mně vyvstane nelibý, nespokojený cit, který beze slov a bez důkazů, beze smyslu a bez kritiky jaksi povídá, že to, co jsem řekl nebo zamýšlel, není all right a že to zanic nestojí; že to je hloupé a nicotné a ještě ke všemu špatné a že to, jak se říká, má ránu. Živou mocí pak nemohu nalézt, v čem je chyba; obracím celou věc, přezkoumám ji, nic; žádný důkaz. Já myslím, že tenhle nespokojený a nesmyslný hlas zná každý z vás.

Dobrá, tu tedy člověk se obrátí k předtuše zády a provede svůj úmysl nebo setrvá na svém. Ukáže se, že předtucha se nemýlila; ta věc měla skutečně ránu a tak nebo onak se člověku nevyplatila. Nebo, a to je velmi často, začne se člověk hájit proti své předtuše: s velikou silou a výmluvností dokazuje sám sobě a jiným, že má pravdu a má a má a u všech všudy just má pravdu. Ničeho člověk nehájí horlivěji a usilovněji než pochybné pravdy, nejspíš aby přehlušil tu nespokojenou a trýznivou předtuchu, že to má ránu. Na ničem člověk netrvá tak houževnatě jako na věcech, o kterých v nitru není přesvědčen. Poctivé, samozřejmé pravdy jsou v člověku jako štítná žláza nebo ledviny: ani o nich člověk neví, ale fungují tiše a ustavičně. Člověk nehájí svých ledvin; kdyby někdo na ně dělal atentát, hájí člověk svého života, a ne svých ledvin. Věřící člověk nebojuje za svou pravdu, nýbrž za svůj život. Ale vrazí-li člověk do svého bytí nějakou myšlenku, která s ním nesouvisí tak spolehlivě jako štítná žláza nebo ledviny, brání se tomu sám organismus nespokojeným a (...)

(......)