Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ODBORNÁ VÝCHOVA

Na nedávném mezinárodním sjezdu se hodně rokovalo o tom, má-li být středoškolský profesor hlavně pedagog či hlavně odborník. Chápu-li se v této věci slova, činím tak pro své zvláštní zkušenosti; provandroval jsem totiž zamlada tři gymnázia, a tedy poznal jsem na vlastní kůži tolik kantorů jako málokdo.

A tedy tvrdím, že nejlepšími pedagogy byli skoro bez výjimky ti, kteří byli nejlepšími odborníky. Už jednou jsem myslím uváděl skvělého klasického filologa Steinmanna v Hradci Králové a ušlechtilého, hlubokého brněnského přírodopisce Oldřicha Kramáře; připomínám ještě zesnulého moravského suplenta, nadšeného matematika Oharka, a mohl bych jmenovat velmi mnohé jiné, ale ti jsou ještě živi. Bez výjimky pak mohu říci, že nejmizernějšími pedagogy jsou jednak odborní hnidopiši zarajtovaní (jak se říká) do uzoučkého okruhu tesmanovského vědátorství, ale těch je pořídku; jednak – a četněji školští řemeslníci, kteří taktak ovládají svou látku a drží se učebné knížky, aby desetkrát za hodinu nešlápli vedle; lidé, kteří kdysi odříkali své nevyhnutelné státnice a pak tedy šli učit tomu, co už zapomněli, ačkoliv by stejně dobře mohli přijímat dopisy u poštovního okénka nebo být oficiály zádušního úřadu. Jejich vyučování záleží v tom, že tabule musí být čistě umyta, žáci tiši jako kameny a jednou za čas musejí dostat pumu, kuli, pecku nebo jak se tomu dnes říká, ne ve jménu vědy, ale ve jménu školní kázně. Kéž vám huby zdřevěnějí, špatní učitelé! Co jste se nás naotravovali, jaká nuda a lhostejnost z vás čišela, a po všem trápení jste nás ničemu nenaučili; dnes, kdy jiní mají děti a zakládají na sádlo, musím se znovu chápat učených knížek, neboť se stydím za svou nevědomost a doháním, čemu jste mne nenaučili.

Je to smutné, ale je to pravda: člověk s maturitou bývá méně než polovzdělanec, měl-li neštěstí v učitelích; po osm let ho učili letopočtům místo dějinám, slovíčkům místo kulturám a vzorcům místo přírodě, a to vše s nejdůkladnějším opomenutím vědecké metody. Mnoho viny jest (nebo bylo) na hodně pošetilých učebních metodách; ale více viny je na lhostejném vyučovacím řemesle mnohých učitelů, kteří, nemajíce osobního poměru k své látce, vtloukají žákům do hlavy právě to nejmechaničtější na věci, co jim dá nejméně práce a vysvětlování: tedy letopočty, definice, slovíčka a vzorce. Profesor odborník v dobrém slova smyslu, ten, který svou látku miluje a sám si ji stále myšlenkově zpracovává a rozšiřuje, který si své hodiny pečlivě připravuje, který svou nauku považuje za tak krásnou a životu potřebnou, že poctivě a horoucně hledí žákům z ní podat to nejcennější a ideově nejvyšší, je (...)

(......)