Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLY Z NOVÉ ČESKÉ FILOZOFIE I.
Františka Mareše Pravda nad skutečnost!

Skoro třicet let myšlenkového vývoje shrnuje Marešova kniha; a jest skutečně zvláštní radostí, kterou pocítí snad každý filozoficky trochu zaujatý čtenář, sledovati zde ustavičný, živý růst myšlenky do hloubky a šíře. Počátkem Marešovy filozofie je odpor proti přírodovědeckému materialismu; zbraň k tomuto boji našel, jako druhdy F. A. Lange, v Kantově kritice poznání. Ale toto noetické jádro vyrůstá organicky dále; postupem času rýsuje Mareš proti mechanistickému materialistickému pojetí přírodní vědy zcela jiný a řeknu hnedle zbožnější, básnivější názor vitalistický; na druhé straně překračuje okruh vědy, stále důtklivěji vidí ve vědě jen služebný nástroj života a povznáší svou mysl k nejvyšším účelům života, k dobru, kráse a svobodě. Slovem, je to růst od noetického, akademického idealismu k idealismu mravnímu a osobnímu.

Předem dlužno vzpomenouti, jaká to byla věda, proti které Mareš bojoval; sám jmenuje ji materialismem, naturalismem, realismem. Byl to názor založený na triumfálních úspěších přírodních věd. Tehdy se zdálo, že věda, a v první řadě přírodověda, může podati definitivní poznání světa ve všem všudy, a nejen poznání: i ovládnutí a praktické uspořádání světa. Mechanická fyzika a chemie dodělala se ve světě hmotném výsledků nekonečně přesných a cenných; tož i věda o životě, biologie a fyziologie, věda o duši a člověku, psychologie a sociologie, a konečně etika se domnívala, že se musí státi mechanistickou přírodovědou, aby došla stejné přesnosti. Život organismu pojat byl jako složitý úhrn čiře hmotných, mechanických dějů; cílem biologie zdálo se prokázati veškeren život jako pohyb atomů. Velkolepá hypotéza přírodního vývoje byla rozšířena na veškeren život, na člověka, společnost, kulturu; člověk je zákonitým produktem přírodních sil, mravnost je jenom forma boje o život, život pro život je přírodním zákonem lidství. To zdálo se nevyhnutelným důsledkem vědeckého naturalismu, a tu počíná prudký, nepochybně morálně založený odpor Marešův. Jakže – tak opakuje se v jeho statích neustále – což je ta vaše hmota, síla, pohyb jiného než pojem, výtvor ducha, idea člověkem vytvořená? Hmotu vidíme, slyšíme, hmatáme: ale právě toto vidění, slyšení, hmatání je zkušenost duševní, vniterná, ideová; “skutečno bezprostředně prožívané, a tudíž jedině jisté a nepochybné, jest povahy ideové”. Tu však přírodní věda naivně položila tyto pojmy jakožto objektivní skutečnosti, a nejen to: jakožto jediné skutečnosti, a své teorie pojala nekriticky jako fakta. Věda, která studuje svět jakožto hmotný, mechanicky příčinný, fyzikální a chemický děj, nevystihuje pravého bytí, není poznáním pravdy, nýbrž hmotařskou metafyzikou, materialistickou pověrou a logickým klamem, a sice potud, pokud považuje své poznatky za absolutně “pravdivé” a objektivní. “Věda o vnějším světě není v pravém smyslu možna; neboť existence vnějšího světa je postulátem vůle, předmětem nutné víry… (...)

(......)