Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MAPA

Jsou lidé, kteří sbírají poštovní známky, a jiní, kteří si schovávají všechny pohlednice, které kdy dostali; a někdy se v nich probírají; hleďme, tohle je Boulevard de la poissonniere, a tady je Trajánův sloup v Římě, tady pohlednice z Václavic, jak ta se sem dostala? A tady je Tarascon, tuhle před hradbou pořád stojí ten človíček a brejlí do aparátu; kdo to asi je? Chtěl bych tam být; podíval bych se, stojí-li tam ten člověk doposud. Brno, Norimberk, Tábor, a tadyhle pohled až z Alexandrie…

Jsou pak jiní, kteří si schovávají staré jízdní řády; a přijde-li jim, že jim je smutno a nevědí už čeho se chopit, hledají spojení do Police nebo do Lisabonu; proč zrovna do Police nebo do Lisabonu, nevím, ale je jim úlevou, že tam je nebo bylo spojení a že je nebo bylo možno nechat vše za sebou a ujet, ujet co nejdále, do Police nebo do Lisabonu.

Ale nadevše, lepší než pohlednice a než jízdní řády, jsou mapy. Ovšem ne ty strakaté, kde jsou jen červené, žluté a zelené státy a černé železnice; ale ty mapy, kde nížina je malována zeleně jako nejkrásnější louka, v níž se člověk brouzdá očima, a kopečky jsou natřeny takovou žitnou, plavou barvou, která se podobá vyschlé hlíně a úrodě doběla uzrálé; a pak vyšší hory jsou hnědé, hnědé jako skály, rezavé jako mech, a ještě vyšší hory jsou posupně temné, to už je holý kámen, a docela nejvýš jsou bílé tečky a plošky: věčný sníh. A pak tu jsou modré žilky, to jsou řeky, a klikatí se tak, že je člověk musí sledovat; a blankytná jezera, natřená nebeskou barvou, zrcadélka, ve kterých se neobráží ani jeden mráček; modře čárkované bažiny a moře věčně modré, a dokonce tečkovaná poušť, podobná hromádce písku, na které sis hrával, když jsi byl docela maličký.

A tu tedy hmatáš očima po mapě, jako bys jel rukou po celém povrchu země. Tady se (...)

(......)