Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KLIKA

Přišel jsem onehdy potmě do světnice, ve které mi bylo kdysi stráviti mnoho let. S neklamnou jistotou jsem se vyhnul potmě své někdejší posteli, přesně a jasnozřivě jsem obešel svůj někdejší stůl a jediným neomylným vztažením ruky jsem nahmátl vypínač a rozsvítil. Jenže nebyla tam ani má někdejší postel, ani můj bývaly stůl, nýbrž jiný stůl na jiném místě a jiná postel v docela opačném rohu. Nemohu vám říci, jak jsem se lekl. Bylo v tom něco příšerného.

“Cítit se někde doma” je cit náramně složitý a nelze ani vypočítat, co v něm všecko vězí: morální důvěra a tělesné pohodlí, poetické zkušenosti i praktické motivy, zvyk i nějaký pohanský mysticismus; ale ve zkratce bych řekl, že “cítit se někde doma” znamená nalézti potmě kliku na první hmátnutí. Nemyslím tu jen na různé fyzické a prostorové výhody, že si například přitom nerozbijete koleno o židli, neporazíte sloupkové hodiny a nenaběhnete čelem na roh skříně; myslím na slepou a mystickou důvěru, že klika je tam, kde je, že je dokonce tam, kde má být; že je na svém místě a ve zvláště příznivém směru; že není ani příliš vysoko, ani příliš nízko; že je právě tam, kam vztáhnete dlaň; že na vás zrovna čeká a horlivě vám podává ruku; že vás bezpečně vede a nenechá vás tápat v propasti nejistot; že se neoctnete náhle v kosmické prázdnotě, kde na vás číhá nekonečno a nepoznatelno a jiná strašidla temnot. Je to zkrátka dobrá a spolehlivá klika, klika oddaná a neselhávající, jedinečná klika domácí.

Jsem, tak jako staří Galové, přítelem novot; ale ani nejzuřivější Gal a novotář by si nepřál, aby jeho kliky a řekněme jeho postel a pět nebo šest jiných základních věcí života měnily denně z vlastní iniciativy nebo ďábelské zvůle místo. Něco takového se asi děje v pekle a patří to k nejtěžším mukám. Jsme všichni strašně konzervativní v ohledu klik a několika jiných věcí, jež jaksi nevyhnutelně patří k nám. Pokoj, ve kterém se vyznám potmě, je stejně tak obsažen ve mně, jako jsem já obsažen v něm; ale při všech bozích, snazší je přemístit židli nežli přemístit představu židle v mozku; židle se totiž příliš nebrání, ale mozek se brání. (...)

(......)