Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

OHEŇ

Před několika dny vypukl v noci požárek zrovna proti naší pražské redakci. Nad střechami se udělala červená záplava, služky s pivem zůstaly koukat, za chvíli tu byla stříkačka a houf lidí, a pak už bylo po všem. Ale ta chvilka stačila, aby člověk na dně svého temného srdce pocítil zvedat se starý a nadšený pud uctívání ohně.

Nic platno, nosíme v sobě odvěčného pohana, jeskynního pračlověka; jsme okouzleni ohněm. Kdo se nikdy za zimních večerů nedíval do řeřavějících kamen, kdo nikdy nepálil staré papíry, sedě na bobku u kamen v kultické pozici divocha, kdo nikdy v životě nedělal na poli ohníčky a neskákal přes ně, ten se snad ani nenarodil ze starého Adama, nýbrž já nevím z čeho; snad se jeho předkové vylíhli z žabích jiker nebo spadli s deštěm, tak jako předkové vegetariánů, abstinentů a jiných nadpřirozených bytostí. A kdo nikdy neopisoval čarovné ohnivé osmičky ohořelou sirkou, ten také nepocítí strašné a zločinné nadšení, když se lidský oheň utrhne z řetězu a zrodí červeného kohouta.

Lidé, je to v nás: veliký oheň v nás budí hrůzu i podiv, divné rozjaření, divokou náruživost ohně. Zapomínáme na noc a spánek; chtěli bychom tábořit kolem ohně a povídat si v náhle propukající jeskynní družnosti; a když to hasiči uhasí, rozcházíme se neochotně a s jistým zklamáním, že už je po tom a že to nebylo větší. Vzpomínáme na požáry, které jsme kdy zažili a viděli, jako na veliké a slavné události svého života. Závidíme hasičům a strážníkům a policejnímu prezidentovi, že smějí k ohni tak blízko jako kněz k oltáři, zatímco my se musíme tlačit za kordónem jako věřící před presbyteriem; ach, kdyby nám dovolili aspoň hadici držet, abychom měli svůj podíl na dobrodružství Ohně! Jako kluk jsem měl veliký hrdinský ideál: chtěl jsem být hasičem, stát na žebříku a chrlit vodu do šlehajících plamenů; krovy se hroutí, ohnivý sloup tryská k nočnímu nebi, ale já stojím v dešti jisker a neustoupím ani o příčku.

Jsme zbožňovatelé Ohně v temnotě svých pudů; je to (...)

(......)