Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLY Z NOVÉ ČESKÉ FILOZOFIE II.
Národnostní filozofie Emanuela Rádla

Ve své stručné a přehledné přednášce uvádí dr. Rádl především rasové teorie, které definují podstatu národa jeho fyziologickým typem. Takových typů rozeznává se mnoho; vždy však vkládá se do nich i rozdíl hodnoty, například zdatnosti, schopnosti, bojovnosti. Jmenovitě bojovný, plavý, dlouholebý Germán býval považován nebo považoval se za panskou rasu, jíž je dáno vládnout nad jinými. – Tyto teorie jsou příliš tendenční, než aby o nich bylo třeba dlouhých výkladů. Jsou však i jiné náhledy: “Vedle rasovosti, tj. společného původu a společných tělesných vlastností, se uvádějí za vědecké znaky národa půda, kterou národ obývá jako své historické vlastnictví, společná historie, jednotný jazyk, jednotná literatura, jednotné umění. Tyto znaky, dané přírodou a minulostí, dávají prý také národu právo na existenci… Každá věc přirozeně daná má posvátné právo na existenci… Necítí čtenář, jak, dovolávaje se toho, že jeho národnost jest dána půdou, rasou, historií, kulturou a že jest povinen za toto dědictví po předcích všecko nasaditi, jak se tím dovolává jen konzervativních důvodů, které se vesměs obracejí do minulosti…?”

“Vlastenectví,” praví dále Rádl, “které žádá každou oběť za uchování dědictví po předcích, jest správné; stačí však toto vlastenectví, jehož jedinou starostí jest neumříti, svobodnému národu? Pravá svoboda v tom záleží, nepodrobiti se ničemu vnějškem danému; svobodný muž řídí se jedině tím, co sám za správné uzná. Národnost však, daná půdou, rasou, jazykem, historií, jest koneckonců jen osudem člověku uloženým, kterému podléhá, nemaje vůle vytvořiti jej podle svého rozumu. Tu člověk jest odsouzen milovati vlast, protože se v ní zrodil, milovati národ, protože jest s ním pokrevně spřízněn, milovati jazyk, protože v něm byl vychován… Svobodný národ se nepodrobí žádnému osudu, nýbrž chce svobodně rozhodovati o předmětu své lásky; proto neuzná, že by jeho podstata byla navěky uzavřena do nepřekročitelných hranic půdy, rasy, jazyka, tradice, čehokoli, co se lidem ukládá jako věc už hotová, daná přírodou nebo historií; není svobodného národa bez svobodné volby rozumných lidí; život svobodného národa tkví v cíli, který si uvědoměle ustanovil. Svobodný národ jest dán budoucností, ne minulostí. Roste zajisté z toho, co jest minulostí dáno, z vlasti, z řeči, z tradice, z instinktu, ale neslouží jim, nýbrž vládne. Idea vede národ.” Avšak “ani idea…, byť sebeelementárnější, není poslední pravdou národního života, protože i oddanost ideám může býti porobou. Teprv idea uvědomělá a odůvodněná, rozvinutá v teorii, jest způsobilá, aby byla cílem svobodného národa. Uvědomělá a odůvodněná idea sluje programem a jeho zásady slují stanovy nebo zákony… Není svobody bez idey, ale nejohnivější a nejaktivnější idealista může býti otrokem idey špatné; jedině v programu vyvinutém z přirozených podmínek národního bytu, formulujícím správnou ideu a rozloženém v zákony, jest záruka (...)

(......)