Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z TĚCHTO DNŮ

“Včera se pokusil dostat se někam do útulny, ale všude bylo přeplněno. K 17. hodině přišel s rodinou na roh Charvátské a Letohradské ulice, kde všichni usedli na chodník. Muž položil vedle sebe naplněný batoh, žena malou příruční kabelku… Muž se zvedl a vykřikl na ženu: ,Tak co?‘ V příštím okamžiku střelil svého synka, kterého nesl na rukou, ranou do spánku a zkrvácené dítě odhodil ke zdi. Pak se podíval šíleně na ženu, která zavřela oči a přikryla si je rukama. Padly dvě rány, jeden projektil vnikl ženě do úst, druhý do levého spánku. Pak přiložil sám smrtící zbraň ke spánku, ale tu již mimojdoucí F. L. se snažil mu zbraň vyrvat. Neznámý mu však podrazil nohy a střelil se do pravého spánku.” Tento neznámý se jmenuje Raimund Thöndel, zedník, bude prý zachráněn, a udává, že tak učinil z bídy, že byl bez zaměstnání a bytu. Případ se vyšetřuje atd. Toť vše.

Patrně prochodili celý den s uzlíčky své bídy: usedli na okraj chodníku, protože už opravdu nemohli dále; na kraji chodníku usedá jen člověk, kterého nohy nenesou. Pak se radili, udělají-li to; zdá se, že ženě bylo strašně těžko odhodlat se. “Muž se zvedl a vykřikl na ženu: ,Tak co?‘” Co tedy? Co jiného, když ne tohle? Už nebylo pokdy odpovědět. “Zavřela oči a přikryla si je rukama.” Padly čtyři rány: dva mrtví a jeden, který snad zůstane naživu.

Raimund Thöndel, zedník, nemohl najít zaměstnání. Ptal jsem se na to stavitele; řekl mi, že není možno sehnat dost dělníků na odkop, dost nádeníků na stavby, dost lidí na všecky možné práce, a že ten člověk musel být pitomý, když si nenašel práci. Ano, ale lidské neštěstí je opravdu pitomé; je především strašně bezradné a příliš snadno ztrácí odvahu; nešťastný člověk je nesmírně tupý. Velmi lehko se pak řekne, že mohl udělat to nebo ono a že by se byl vytáhl z kritické chvíle. Můj bože, ano, měl třeba tisíc možností, ale nemohl je nalézt, protože byl nešťastný, protože na dvou nebo na třech místech nepochodil, protože ztratil hlavu, protože se mu zdálo, že by nepochodil už nikde a že je marno hledat ještě dál. I já jsem kdysi hledal místo, abych se uživil; a vím ještě příliš dobře, jak mi kleslo srdce, když jsem marně zaklepal na třech místech, a pak už jsem jen složil ruce do klína: bylo by marno zaťukat na čtvrtém místě. Nesmíte měřit odvahu nešťastného člověka svou vlastní energií.

Případ Raimunda Thöndla ukazuje, že u nás není postaráno o nešťastné lidi? Ale ano, je plno institucí, jež pečují o (...)

(......)