Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CHCI SI SEDNOUT

Považte si, jedna paní mi napsala, že by chtěla, abych ještě něco povídal o Anglii. Nu budiž, musí-li to být; ale dříve mi dovolte, abych si sedl; má-li člověk psát nebo povídat, musí sedět. Dobře, tedy v Anglii –

Odpusťte, tahle židle je příliš vysoká; špatně se na ní sedí. Má-li člověk dobře povídat a dobře myslet, musí dobře sedět. Hned začnu, jen co si přesednu. Nuž vězte, že Angličané –

U všech všudy, jak mám na tomhle sedět? Vždyť tadyten lenoch řeže člověka do zad, a je to tvrdé, a tady to má hranu, a tohleto je tu snad proto, aby si člověk otlačil lopatky, že ano? Dovolíte-li budu raději stát. Co jsem chtěl říci? Ano, vězte tedy, že Angličané jsou národ, který dovede nejlépe a nejpohodlněji sedět. V tom je podstatný kus jejich kultury. Snad proto tak dobře píší, že se jim při tom dobře sedí. Jejich rozšafnost, pohostinnost, počestnost a jiné výtečné vlastnosti jsou rozhodně vyseděny. Když se najedí, jdou si teprve jaksepatří sednout; mají na to sitting-roomy čili sedací pokoje, a lounge čili pokoje na lelkování a tlučení špačků. Jsou usedlé povahy, ježto se jim dobře sedí; mají takové nízké, široké, proseděné lenošky, dosti ošoupané, ale neskonale ochotné; každá část vašeho těla se v nich uvelebí jako v dlani, nohy natáhnete před sebe, hlavu opřete o lenoch a ruce položíte tadyhle na opěradlo, a teď, panebože, sedíte a jste si vědom, že jste v bezpečí a že vám nic nevrazí nějakou zákeřnou hranu do žeber; i oddáváte se mírným a shovívavým myšlenkám a občas dokonce něco povíte, něco, co je klidné a vycpané nepohoršujícím smyslem jako dobrý starý fotel, něco, co nikoho nerýpne do žeber ani neposadí na jehly. Kdepak, to nejsou kožené klubovky, ani architektonické trůny, žádné okázalé a monumentální sarkofágy, žádná vyřezávaná křesla, ani sofa, ani mauzoleum, ani salónní plyšové kanape; nýbrž je to takový pelíšek zrovna pro jednoho člověka, který se trochu roztahuje všemi směry; má to formu sedění a sloh zad, krátké nožičky a vysoký lenoch, přes nějž se naklánějí dobří duchové pohody, fantazie a inspirace. A je to i v nejchudší domácnosti; patrně je to zároveň odznak a emblém Anglie.

Naproti (...)

(......)