Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BYT ČI NEBYT

Praví se, že v příštím stěhovacím termínu bude v Praze nuceně vystěhováno a bez bytu 1 200 rodin. Kdyby měla na každého obyvatele Velké Prahy připadnout jedna místnost, bylo by už dnes třeba 35 000 nových bytů, nikoliv jen místností. To je jen několik číslic na ukázku.

Obec pražská vydává provolání k těm, kdo bydlí, aby dobrovolně přispěli k vybudování levných barákových staveb pro ty, kdo nebydlí. Opatření jediné obytné místnosti vyžádá si prý nákladu asi 12 000 Kčs.

Bojím se, že výsledek této akce bude zahanbující. Nezdá se ani, že by byla založena dosti široce a účinně; jediná formální výzva v novinách je příliš málo. Jinde ve světě by vyvěsili plakáty, poslali do ulic a biografů pětiminutové řečníky, zkrátka zbubnovali něco, že by všem lidem hučelo v hlavě; zapřáhli by všechny spolky a korporace, zavázali si všechny noviny a politické strany, uspořádali by celý měsíc bytové akce, přímé dobročinné štvanice a náruživého humánního závodění. Pražský národ je prašpatný, ale chvílemi je schopen entuziasmu. Dejte mu do ruky obrázky, jak bude vypadat pěkná baráková kolonie, řekněte mu, kde bude stát, aby ji mohl jít okukovat, hlásejte mu: Lide pražský, právě jsi vykopal základy, právě stavíš zdi, zítra budeš zasazovat okna. Vyžádejte si osobní a technické přispění všech podnikatelů, povozníků, stavebních firem, výrobců stavebních hmot; byl by v tom ďas, aby každý z nich nepustil chlup. Nesbírejte “na stavební akci”; to slovo je abstraktní a nemluví k fantazii; vypočítejte, co stojí jedna zeď, jedno okno, jedny dveře, jedna taška na střeše; člověk dá raději (v penězích) sto tašek nebo jedno okno než nějakou stovku “na stavební akci”. Je tisíc cest k lidskému srdci a lidské kapse – jenom vezměte ten úkol pořádně do rukou; ale ať ty ruce jsou přitom hřejivé a ať vás svrbí samou chutí postavit něco pěkného.

Spoléhat ve všem na stát a úřady je těžkopádný a do jisté míry slabošský názor; nás je třeba vychovávat k vědomí, co všechno lze pořídit soukromou čilostí a srdečností. Tady je k tomu jednou veliká a naléhavá příležitost.

*

Avšak zatímco je publikována výzva ve prospěch nebydlících, jakési jiné – čert sám ví čí – ruce tropí něco, co důkladně znechutí bytovou dobročinnost právě těm, kdo by nejspíše mohli přispěti. Zase totiž běhají po domácnostech jacísi lidé, aby vyšetřili, kolik kdo má místností, a že prý mu tam bude nastěhován někdo nebydlící. Dovedete si představit, jak tohle podporuje apel pražské obce k šťastným bydlícím. Dokonce i na čekatele rodinných domků má přijít toto nadělení; nejprve jsou všeho druhu slibováním svedeni k tomu, aby si postavili domeček rodinného typu, a najednou jim budou vnucováni podnájemníci přímo do rodiny… Je to absurdní; bůhví, nejsem stvořen k tomu, abych hájil nějaký rozvalený přepych, ale tohle je tak hrubé a nesnesitelné zasahování do soukromého života, že není omluvitelno ani svým nouzovým rázem. Domov je domov; musíme uvažovat, aby jej měl každý, a nikoliv aby jej neměl nikdo; (...)

(......)